Akcička plánovaná sakra dlouho si to rozmyslet , ale čas se nehdá zastavit a s přicházejícím květnem už tekl sakra rychle.  Těšil jsem se hrozně moc, další krůček do nehznáma a zároveň okusit pár kapek adrenalinu.Ve čtvrtek večer po zvučení jednoho HC koncertu jsem se vydal za Leni do Prahy. Akorát jsem dojel k baráku a zrovna dorazila z regionálu. Na pátek ráno jsem měl v plánu prohodit Leni kola, který údajně nehšly povolit, takže jsem je ráno vyměnil ale nastal beztak problém se strženým pojištovákem, tak jsme rychle sjeli do pneuservisu, kde to nakonec zmáknul povolit borec hned a jelo vyměnit poslední kolo a balit. Nacpali jsme kufr kábra co to šlo a vyrazili jsme na startovní místo Shell na začátku D1. Přijeli jsme jako první a čekali jsme na Nehpa s Pavoukem, kterýho vyzvednul na vlakáči, na Panaqua a na 100RMa s Fish. Dorazili asi za půl hoďky, Nehpo rozdal sušený maso, který rozdával průběžně celý víkend a Panaque mi dal na cestu chlazený pivko. Byli jsme domluvení, že pojedem na klid, ale s touto sestavou se to moc nehdodržovalo. Nehpo tříce šlapal na krk a s ostatníma problém nehbyl. Po cestě proběhlo několik zastávek a měnily se posádky.  První byla na 147km D1 u MCD , ale jelikož to bylo dost daleko a já pivko vypil brzy, musel mi ještě Panaque dobít za jízdy a tak jsme si dávali pivko asi ve 120km/h a vše proběhlo k údivu ostatních řidičů bez problémů. U mekáče se 100RM nacpal a proběhla první výměna. Pavouk chtěl jet v kábru, tak se stáhla střecha a jelo se. Já si to dal s Nehpem v tříce a jízdu jsem si užíval. Na další pumpě chtěl řídit Pavouk E30, tak už před odjezdem zasednul za volant a vše si nastavil a rovnal se zkušeně do sedačky. Docela jsme se bavili, tak Nehpo si dal cestu s Leni a já zůstal s Pavoukem. Po několika km check rožnul nízký stav oleje,  tak jsme dali echo vedoucímu 100RMovi ať staví na další pumpě. Dolil se olej a Panaque si zkusil sednout do tříci. Byla mu trošku malá, ale po trošce násilí se podařilo zacvaknout pás a Panaque byl napevno přikšírován, že se pomalu nehmohl ani nadechnout. Zůstal jsem s ním, Spider sednul do pětky a pokračovali jsme k Acčkům. Poslední zastávka byla u teska, kde jsme nakoupili zásoby na večer a usedli do aut v původním složení. Po pár km jsme dorazili do Řízkovic nového sídla, kde nás čekalo milé překvapení. Hned za dveřma Rudy osma  a hned poté GeorgeAC u grilu s čerstvým masíčkem. Hned jsme vytáhli přílohy co jsme nakoupili a cpali jsme se. Díky Ac a Mončo, bylo to výborný. Mezitím se osma proměnila v atrakci a každý si poseděl a obdivoval nadčasový interiér. Jako fakt je to luxus kára. Večer jsme si hned po ubytování užívali. Vypilo se několik lahvinek červenýho a 2/3 Absinthu. Panague po cestě z hospody, kde byli pro led a na bažantech, dostal škytavku a každej na něm zkoušel různý tricky , ale nic nehzabíralo. Ke konci večera nehskokani Rudosh, Nehpo, Panaque nehpospíchali spát. Sedli tedy na ulici do tříci, takže bylo plný auto a vydrželi tam snad hodinu jak sardinky v plechovce. Acčko jel domu taky dřív, provedl po baráku souseda, my ho nalili a bavili se celý večer. Ráno byl budíček v 6:30 a bylo to celkem peklo. Vše se zmáklo, Acčko ráno přifrčel sníženým berlínem a my už samozřejmě byli připravení na start. Na letiště nás vedl Fiat Mutipla a snažil se nám ukázat, jaká je to super kára, ale fakt nehvim nehvim, mě to nějak nehbere. Zastavili jsme na benzině před letištěm, dali kávičku a snídani. Hned po příjezdu na letiště už stoupala nehrvozita skokanů a každý jí dával najevo jinak. Pavouk třeba byl úplně v pohodě a nehpřipouštěl si žádný problém. Leni místní čokl ochcal tašku, tak jsme se pobavili. No…… i když Leni po mě vrhla vražednej pohled, jak kdybych to ochcal já. V první várce byl hned 100RM s Fish, tak jsme sledovali přípravy a snažili se být v klidu a věřit, že vše proběhne bez problémů. Po osmé hodině startovalo letadlo a první várka odvážlivců se sunula ke vchodu. Za chvíli už letadlo vzlétalo a kroužilo nad letištěm do 4 km. Za chvíli nehbylo ani vidět a najednou se objevily maličké tečky. Byla to opravdu vejška, sledovali jsme všichni jak se skokani pomalu snášejí zpátky k nám. 100RM přistál na zadku a bylo z něj vidět dost nadšení. Hned za ním dopadla Fish a v legrační helmě gagarina se také usmívala. Tušim, že skákali i DC s Lenkou a  Šárka od PavlaH a všichni byli až na zalehnutí uší nadšení. A to už jsme šli na řadu my. Naše várka já, Leni, Pavouk a Bavorákovej. Podepsali jsme prohlášení, že jsme posledních 24hodin nic nehpili a nehpožili žadné omamné látky a zvesela jsme se oblíkali do kombinéz. Pavouk už se tak nehsmál, Leni byla trošku nehrvózní, ale držela se skvěle. Já se těšil a nijak jsem si nic nehpřipouštěl. Leni vyfasovala taky barevnou helmičku a rukavice, Pavouk šátek, já tak nějak nic nehpotřeboval, navlíkli nás do postroje, utáhli a šlo se k odletu. Nastoupili jsme ještě se skupinkou jiných skokanů a už jsme pelášili po ranveji. No teda, po tom poli slušnej offroad, ale po chvíli jsme se odlepili. Stoupání mi přišlo jak na kolotoči na labutích, sice trošku v náklonu, ale klídek. Poslechli jsme si tandempiloty, co a jak dělat, dovolili nám i ať se kouknem přes rameno pilota do kabiny a přišlo mi, že Leni už je celkem v pohodě. Zato Pavouk byl bílej jak stěna a i když jsem na něj volal, moc nehreagoval. Měli jsme si nasadit brýle až po otevření dveří, aby se nehmlžily, ale Pavouk už seděl připraven s nasazenýma brýlema skoro od začátku. Už jsme byli celkem vysoko, tak si nás začli tandempiloti připínat k sobě a kontrolovali naposled celou výstroj. Nějak nehbyl čas myslet na strach, možná dost adrenalinu na to vše překonat, a po otevření dveří se vše seběhlo hrozně rychle. Skákal jsem předposlední a za mnou hned Leni. Pavouk před náma zmizel, a i když bylo vidět, že se dost přemáhá, tandempilot s ním nehměl moc práce, jen mu musel zaklepat na kolena aby je zlomil pod něj. Ale to už jsme se blížili ke dveřím a skoku do nehznáma. Soustředil jsem se, abych nic nehposral. Můj tandempilot byl Radek Šíma, komu jinýmu jsem mohl víc věřit. Řekl mi, že vyskočíme kotoulem, ať se uvolním a nehchám vše na něm. Pověsil jsem se a šlo se na skok. Po otočce jsem ani nehzaregistroval pohled na Leni ve dveřích, když jsem byl ve vzduchu břichem vzhůru, nějak mi to nehstihl asi pobrat mozek. Rozletěli jsme se volným pádem na 225km/h a dělali různé otočky a zkoušel jsem si směr korigovat rukama, byl to super pocit a zem se stále nehpřibližovala. Bylo to krutý a z mazce mě vytrhlo až lupnutí v uších po otevření hlavního padáku. Pověsil jsem nohy do popruhů a tandempilot navrhl, zda dáme něco vostřejšího. Navlékl mi ruce do řídících popruhů a zatáhl jednu naplno k sobě. Začali jsme se točit, že jsem viděl padák vedle sebe a né nad sebou a to už zabral hned za druhou a padák nabral vzduch a vytáhnul nás nahoru, že jsem tak 1-2 vteřiny cítil stav beztíže. Byl to mazec, zopakovali jsme to ještě 2x a pomalu se přibližovali na pevnou zem.  Cestou jsem pozoroval Leni nad sebou a koukal jestli je v pohodě. Na konci si padák vzal do rukou zpět Radek a jenom řekl, ať zvednu nohy a přistáli jsme krásně na nohy, bylo to jak do peřin, paráda. Počkal jsem na Leni až přistane a okamžitě jsem si šel povyprávět zážitky. Moc děkuju Řízkovic za tuto možnost okusit něco novýho. Já nehpociťoval žádný následky a měl jsem chuť jít hned znova. Leni trošku zalehlo v uších a Pavouk byl už na zemi taky veselej. Ostatní nás okamžitě přivítali šťastně na zemi a šlo se na svlíkačku. Jako za ty prachy to fakt stálo, ale mohlo by se chodit 2x třeba. Hned po seskoku jsem šel vyměnit Leni blinkr. Byl od 100RMa a trošku zaprasenej od silikonu, tak Panaque potahal z nádrže trošku benzínu, pár lidí na tom zapracovalo a nandal se. Potom jsme se vydali na spanilku do myčky s osmou, kábrem , Panaquovo pětkou a Bavorakovej s E46. Po chvilce hledání jsme našli wapku a já si cestu užíval s Rudou v osmě, jako 12 válců si krásně brumlá, automátek sametově řadí, sedíte v křesle, krása. Tak první najela pětka a kábro, spláchnul se bordel a šlo se leštit. Ruda moc nehmusel, auto mu umyl Panaque a fungoval i jako oživovač pneu, když nám všem i uplně nehznámému člověka ostříkal kola, až ho zastavoval, co mu to dělá. Pomohl jsem Leni s kábrem, ale nikdo nám nehpomohl, zato na osmu šáhnul snad každej, včetně mě. Nablejskaný jsme jeli zpátky, trošku bloudění, ale spanilka slušná a dorazili jsme zpátky na letiště. Po cestě zpátky ulítnul blinkr, kterej jsme předtím pečlivě očistili, ale prasklá kolejnička na světle ho prostě neuhdržela, i když byl zacvaklej, takže díky 100RMe, na chvíli tam byl. Zúčastněných stále přibývalo, tak jsme kecali a šli jsme dát jídlo. Vybrali jsme si krkovici na grilu, ale takovej mini plátek byl tak na chuť. Zajeli jsme teda s Rudou a Nehpem do teska pro maso a marinádu a venku jsme čekali na M3maniaka. Natěšený jsme očekávali CSL, ale trošku nás zklamal s X5, která je taky teda pecka, ale CSL je CSL. Při našem nákupu se před teskem u osmy a tříci vytvořil o kus dál tunerskej srázek, a když dovalil ještě René, tak koukali na mafiány, že jsme radši hned zmizeli.  No ale problém byl, že na výjezdu na křižovatce nám Ruda s Reném ujel a já s Nehpem jsme byli ztraceni. Vyjeli jsme správným směrem, ale když jsme dojeli z Prostějova do Olomouce bylo nám to divný, tam jsme ještě trošku bloudili na nájezdech a cestou zpátky už volala Leni, kde jsme. (Pozn. Leni – já nevolala, kde jste jakože jsem stíhačka, ale protože pršelo a já se nudila v autě, tak jsem si chtěla pokecat ) Nakonec jsme letiště našli a šlo se kalit. Na letišti sprchlo, tak jsem v autě našel Pata a Mata jak popíjejí kuba libre a hned vedle seděla v autě Leni. Obdivoval jsem Fikuxovi kábro a za chvíli dorazil René a vytáhnul Metaxu. Lili jsme jí rychle, protože v závěsu Nehpo dovalil výtečnou hruškovici a nehchtěli jsme to míchat. Po dopití metaxy a předání dárečků Renému k narozkám jsme šli rozpálit gril kradeným uhlim, který jsme zapomněli koupit.  Timto se klaním Pavoukovi za výtečnou marinádu a následné kuchařské umění v grilování super masíčka. Přivalili i Fot‘asovci s bednou výborného makovce a štrůdlu, kartonem piv a začlo se kalit. Po véče jsme se přesunuli do Panaqua pětky. Vešlo se nás tam celkem dost. Vepředu Panaque s Nehpem, vzadu já s Leni, René a Ruda. Docela natěsno, ale po chvíli Ruda s Nehpem přesedli do tříci, přeparkli blíž a pokračovalo se v párty. Ruda tancoval v rytmu světel, a pomalu se dopíjel absinth. V náladě jsme se vrátili do baru a bavili jsme se dál. Ruda už to pomalu nehdával, tak hodil čelo do steaku a na chvilku si odpočinul. S ním to zalomil tradičně i Castro s Jawakem. Venku zpíval 100RM a občas se někdo přidal, otevřel jsem šampaňské a bavili jsme se venku. Mezitím jsme dali i nějakej fotbálek, díky Fikuxi za spoluhru a když se Ruda probral, pokračovalo se dál.  Šli jsme si na pokoj diskrétně připravit cigárko, ale tam už spali lidi, tak jsme usedli do pelechů pro psy na chodbě, kde Ruda ale dělal bordel (nějak se válel po zemi čapnul odpaďák a vypadla před jedny dveře plná pampers) a my na něj házeli vejtlemy, tak nás nehznámí nocležníci vyhodili ven. Pak nějaký výlohy a spánek. Ráno z doslechu jsem se dověděl, co se ještě dělo, a měl jsem ještě vydržet, Ruda přeparkovával driftem osmu a celou ji zaprasil, po budově lítali klubáci v tandemových hadrech a brejlích, no masakr. Tradiční bordel v plném proudu. Ráno jsme dali snídani a pomalu se připravovali dom. Ruda se chytal za hlavu co vyváděl a šel si radši ještě odpočinout na pokoj. Účastníci postupně odjížděli a tak jsme se taky pochystávali. Pavouk, kterej byl v pohodě, nadejchal přes jednu promili a chtěl řídit třícu, ale Nehpo to vzal radši do svých rukou a jelo se. Jeli jsme v klídku, dali pár zastávek a těšili se dom. Před Prahou jsme nacpali Pavouka dozadu do kábra a vezli jsme ho do Kralup. Cestu jsme zakončili pokecem u dobrého jídla s Pavoukem a razili jsme dom. Cestou jsme se stávli ještě na výletu za Beroun a když jsme dojeli k Leni, jel jsem ještě k Nehpovi, stáhnul jsem fota, dali jsme u číňana polívčičku a jel jsem odpočívat. Večer jsme ulehli a Leni naříkala, jak to zas rychle uteklo. Byla to známka toho, že jsme se super bavili a tak děkuju nejvíc Řízkovic za tuhle monstrózní akci, ale taky celé výpravě z Prahy a všem co se bavili a užívali si jako my všichni. Gratuluji všem, kteří skočili. Jediný Nick se nedokázal přemoct a skok prostě nehdal, ale já myslim, že on jedinej je tak velkej, že se dokázal do těch dveří šprajcnout a ostaní prostě letěli, ať chtěli nebo neh. Tak gratuluji všem skokanům i k překonání další hranice v životě a já osobně se těšim, až si to budu moct dát znovu a užiju si to ještě víc.

Adrenalin Mordpower víkend

Další fotos:

http://www.bmwklub.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=46797&postdays=0&postorder=asc&start=0

http://www.bmwklub.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=33543&postdays=0&postorder=asc&start=420

http://www.foxhoundbrno.ic.cz/BMW/mord/index.html

http://www.newmik.com/fikux/Mordsession/index.html

http://www.newmik.com/photo/mordsession/index.html

http://www.ukazto.com/?id=5312027&klic=4ros8Dp0&overall=1