Letošní ročník Bigu jsme si nechtěli nechat ujít, nechyběli jsme kromě loňského ročníku, kdy nám to zhatila dovča nikdy a tak bylo jasný, že tento datum je jasně vyhraněný pro naši lásku k modrobílé vrtuli. V pátek odpo jsem dojel domu, doplnil jsem zásoby Morgana, nakrájel limety, nabalil pár hadrů, foťák a po sedmé večer  jsme natočili kábro a vyjeli na Mnichovo Hradiště. Cestou jsme dotankovali palivo i žaludky a lehce po deváté už jsme najížděli do slavobrány u vstupu, kde už poletoval organizační team. ACčko nám přenechal svoje číslo, bo jsme se nějak zapomněli regnout a tak jsme vyfásli krásné číslo 1. Po našem příjezdu už letiště žilo, omezovače kvílely a my začli hledat naší partu, která nám držela fleka pro  stan. Cestou Lenička zastavila na rozblácené cestě a už jsme se nerozjeli. Auto stálo až po hliníky v bažině a nešlo nikam hnout. Naštěstí nám naši kamarádi pomohli a za pár minut už jsme totálně zaflákaný kábro parkovali za Fikuxovo Mkem. Postavili jsme stan a zábava mohla začít. Naštěstí večer už nezapršelo, tak jsme obešli pár stanů a byl jsem rád, že po dlouhé době vidím tváře, které  jsem i leta neviděl. Večer utíkal příjemně, u hlavního stánku jela projekce, potěšil mě i stánek BMWklubu, který jsem nečekal, že na Bigu bude. Jak se večer začal měnit v ráno, i na mě dolehla únava a cestou pro drink jsem se nějak zapomněl ve spacáku. Vzbudila mě až Lenička, která chtěla klíče od auta, aby mohla dolejt drink. Probuzení ráno bylo  naštěstí bez následků a na mě i nečekaně brzké. Newmik s Fikuxem, Fantomasem už taky vyběhli, tak jsme zaskočili na snídani a kávičku. Den se pomalu rozjížděl, jen chvílemi nám to kazil déšť. Dlouze jsem se rozhodoval, zda vůbec vytáhnout foták, lidí co fotilo jsem viděl spousty a do nečasu se mi nechtělo aparát tahat, ale nakonec jsem ho přecijenom pověsil na krk a pár fotek udělal. Po poledni se počasí docela umoudřilo a konečně jsem si mohl začít vychutnávat auta na RZ v oblakách kouře a ne jen s gejzírem vody za zádí. Mezitím už ze stanu vylezla i Lenička a jelikož pátek slušně přepálila, celý den byla špatná, ale ke konci vypadala, že chytá barvu a bylo líp. Po disciplínách se postupně vyhlašovaly poháry a zanedlouho se auta začli řadit na spanilku. Bylo to poprvé, co jsem ji jel a s Leni jsme přisedli k Míše s Fishmakerem do sedmy, takže pohodlíčko. Spanilka byla rozpuštěna do čtyř skupin, aby se úplně nezabrzdil provoz v okolí letiště a my jeli v obležení sedmiček. Trasa byla fajn, opět otočka pod hradem a míjení zbytku kolony. Konečně jsem to zažil a sledoval radost všech, kteří řídili svou milovanou vrtuli. Byl to fajn zážitek a cesta trvala zhruba hodinu a půl. Po příjezdu na letiště se plno lidí balilo, což mě osobně docela zamrzelo, bo na sraz jsem se těšil a čekal jsem, že i sobotní večer pobudu s BMW positive partou. Radost mi udělal Martin s jeho krásnou bílou Alpina sedmou, když přišel, zda mu neblejsknu pár fotek a byl jsem fakt rád, bo mi to zvedlo náladu a i když už bylo šero, myslím, že pár fotek se povedlo. Pak už jsme a pomalu chystali na odjezd.  Co se dalo dělat, nastoupila na mě i Leni a holt musim poslouchat. Cesta domů nejšpinavějšim kabriem srazu byla fajn, kola obložený hlínou slušně házely a nevim, kde to odmočíme. Sraz byl dle mého názoru super, překvapil mě nájezd aut v pátek a letiště bylo narvaný báwcema k prasknutí, byl to nádherný pocit a myslím, že už to je srovnatelná akce s takovýma, jaké se konají u sousedů v říši. Jen bych vytkl málo stánků s jídlem a opět záchody, který při našem odjezdu už skoro přetékaly, ale jinak nemam jedinou výtku, sraz naplnil moje očekávání a já potkal staré tváře a spoustu krásných aut. Takže díky organizačnímu teamu a všem, co přispěli k perfektnímu víkendu, já si ho užil a nezbývá mi nic jiného, než čekat na další rok. 

Takže tady pár kousků ode mě: 

Zdroj Big BMW 2011