Jak již název napovídá, vydali jsme se na sever do Holandu. Asi je každému jasný, že tam nejedem koukat jen na mlýny, ale každý z nás, co jel, tak měl jiný cíl. Budu tedy mluvit za sebe. Když mi Faba nabídnul, že se jede do Holandu, tak jsem neváhal ani minutu. Byl jsem tam již několikrát, takže né kvůli tomu, že jsem začal okamžitě vidět zeleně, ale proto, že tu zemi mam rád kvůli její placatosti, krásným domům lemovanými kanály, větrné mlýny, no prostě se mi tam líbí. A hlavní důvod byl také ten, že už jsem měl jet v létě, ale kvůli pořádání Mordu, jsem musel odmítnout, což se tentokrát nestalo. Jakmile jsem se tedy dověděl termín odjezdu, začal jsem burcovat par lidi okolo  zda by jeli a samozřejmě když slyšeli Amsterdam, zablikali očičkama  a souhlasili. Takže prvnímu jsem psal Fikuxovi a Newmikovi  a ti oba souhlasili, ale jelikož Newmik  měl nějaké problémy, s brekem se omluvil, že to prostě nedá. No tak to jsme byli stále v mém autě jen 2 lidi a to bylo málo, takže pokračovalo hledání. Koncem října mě v naši malé fabrice navštívil Castro  a když jsem mluvil o Holandu, tak mi navrh optat se Leni, že by také jela. A šup, další oběť byla na palubě. Už zbýval jen jeden a o toho se postaral kamarad Faba. Takže naše posadka byla ve složení Fikux, Leni, Radovan a já. Dost jsem přemýšlel, zda vytáhnout na výlet fialku, nebo si půjčit něco jiného, ne ani tak úspornějšího, ale prostě něco pohodlné. Zaskočil jsem tedy za švagrem a zvažoval 525 TD, což jsem si teda nakonec rozmyslel a fialka dostala šanci.(Jen tak mimochodem 1800 km 4 lidi, kufr bordelu 8,2L/100Km motor 2,8L jizda 100-140 km/h)  Takže se dostáváme ke startu mise. Vše se začalo rozjíždět 15.11. Sraz byl u mě, takže jsem čekal, až se pražáci zabalí a laskavě svou prdelku dopraví ke mně dom.  Fikux se dokodrcal s Leni ve své služební Fobii, zaparčil na dvoře, naházeli jsme krámy do kufru (docela jsme čuměli, že Leni měla nejmenší tašku ) a vyrazili jsme do Litoměřic, kde na nás už měla čekat druhá posádka ve složení Faba, Mario, Zuzka a Tomaš (jen tak pro zajimavost v sestavě 3 slovaci, jsou prostě všude ). No a jelikož se samozřejmě objevila komplikace a odpadl člověk v druhé posádce, který byl majitel druhého automobilu, musel se shánět někdo jiný. Auto sice zapůjčil, ale důvod, že si vzal dovolenou na další týden, že se spletl, mě velice rozesmála. Tak tedy novým pasažérem byl Tomaš , byla to rychlá akce, zbalil kartáček na zuby a jel, tomu říkam odhodlání. Sedli jsme si před cestou v čajovně, posilnili se silným čajem abychom neusnuli, ubalili cigarko a Amster trip se začal pomalu rozjíždět. Rozhodl jsem se, že první pojedu já a tak jsme pomalu vyrazili. Najeli jsme na nový usek D8 a při průjezdu tunely nám Fikux dával přednášky jak to tam už má najetý, ale na zpátečku. No a než jsme se nadáli, už tu byli německý hranice. Dali jsme tedy OP, oni se na nás podívali a protože jsme vypadali slušně, pustili nás. Já z radosti, že jsme projeli potěšil Fikuxe, že jsem vzal ještě něco na cestu, když v tu ránu zatarasená dálnice a němečtí policisté nás už naváděli na odstavné parkoviště. Slušně jsem se optal co otravuje a on jen ukázal kde mam zastavit a vyžádal si opět OP. Faba za mnou vypadal asi slušněji a nic po něm nechtěli. No tak nás tam začal vyvolávat, ohlásili jsme se, prohlídl nám kufr, kde kamkoli sahnul cinkaly lahve,  tak jsem mu vysvětlil, že jedem na dovču a mame sebou nějaky vínko. Když viděl, jak se klepu zimou, radši nám dal OP a ať zmizíme. Najeli jsme tedy na nekonečnou dálnici, bylo před náma zhruba 800 km. Cesta ubíhala celkem rychle, protože jsme si ji krátili celkem častými zastávkami na cigaretky a protáhnutí. Jak čas plynul a kilometry s ním, tak se v autě začla tvořit spací atmosféra,  Fikux ztichnul, Leni už padaly oči a já nadopovaný čajem a Redbulem jsem byl stále takový svižný. Občas se někdo naoko probral, kouknul že cíl ještě daleko a chrápal dál. Já jako hodný a solidární člověk jsem nechtěl nikoho otravovat, aby sedal za volant, bo bych stejně neusnul, tak jsem si dal celou cestu sám, ale musim říct, že ke konci už jsem byl také unaven a padaly mi oči ale když jsem viděl ceduli od kempu kde jsme byli ubytovaní, jakoby to byl další impuls a spavost byla pryč. Dorazili jsme po osmé hodině ranní a pohled na zamrzlé chajdy typu OBI nás nenechal chladným. Vyfásnuli jsme klíče od chajdy a zvlášť od topení a šli jsme obhlídnout terén. Chajda vypadala na novostavbu, takže vevnitř bylo vcelku fajn, až na tu zimu,  kterou jsme uspěšně zlikvidovali dalším doveženým přímotopem, protože ten co byl vestavěn, lehce nestíhal. Chajdy byly po čtyřech lidech a tak jsme bydleli stejně, jak jsme byli naskládáni v autech. Horší bylo to, že umývárky v sousedství byli v dezolátním stavu  a nově postavené přes celý kemp pěšky. Vydali jsme se tedy do umývárek a cestou jsme si užívali karavanového městečka, chovatele slepic, hekerskyho karavanu  a také hluk rolujících letadel, které se řadili na nedalekém letišti. No a to je začátek našeho putování.  Samozřejmě první nápad byl ten, že okamžitě vyrážíme do města. Pro mě a pro Fabu jako řidiče to byl celkem mazec, ale nacpal jsem do sebe dalšího Redbula  a šlo se na Metro, tedy spíš Schnell  šalinu. Jako správní inteligenti jsme si lámali hlavu nad automatem na jízdenky  a nadávali jsme, že tam nikde není nic v češtině. Asi po 10ti minutách očumování a zkoušení jsme nakonec přišli na princip, zaplatili si elektronicky listky a čekali na socku. Nastoupili jsme tedy a jaké bylo naše překvapení, když jsme zakoupené jízdenky nemohli nacpat do strojku. Začli jsme tedy přemýšlet, kde je zakopaná myš a při další zastávce jsme sledovali okolní lidi, jak co dělají. Bylo to jednoduché, na nástupištích jsou na každém konci elektronické terminály, kde si odpíchnete a nastoupíte, tak až tam někdo pojede, tak si na to dejte pozor. No a ted co a jak, začaly probíhat teorie, jak budem vybíhat a postupně si všichni odpíchnem,  protože jsme to měli opravdu dost daleko, skoro celou trasu sockou a to jsme předtím šli ještě tak 3km po svejch. No jsme slušní, vystoupili jsme tudíž všichni, píchli si a čekali jsme na další socku. Konečně jsme vystoupili kousek před centrem a vydali se na návštěvu prvního vyhlášeného coffíku. Cestou přez náměstíčko jsme potkali bandu železných bojovníků, tak jsme spravili par obrázků a pokračovali jsme. Moc jsem se těšil na Big burger,  takže naše první zastávka byla právě tam. Posilnili jsme se a pokračovali jsme dál. Z nezvyku, že kolem vás furt jezdí někdo na kole se mi párkrát stalo, že jsem si nevšiml že někdo jede a malem jsem skončil pod koly. Je to asi tichá smrt, když vás někdo sejme ukrajinou. Vychutnávali jsme si pohled na Amsterdam a pomalu jsme se sunuli blíže ke středu města. A je to tu, návšteva coffíku DampKring. Koukli jsme se na jídelní lístek a už jsme si šéfovali, čim se zčadíme. Jelikož tento coffik je dost známej a bylo narváno, nechali jsme si poradit a vydali se do nedaleké hospůdky. Objednali jsme pití a přemýšeli, jak nejlíp ochutnat všechny modýlky a hle, nápad byl tu.  Jak to udělat, když si každý koupil něco jiného, aby ochutnal každý vše. Jednoduše, ubalí se vše. Takže každý si začal balit to svoje cigarko  a mezitím nám čas krátil soft drink s voňavým hašišem. Jen Leni  a Mario  (ten nekouřil snad vubec) nás jen pozorovali a možná přemýšleli, jak dopadnem. Začali jsme tedy kolo o 7 lidech a 7 cigárkách. Po dokouření jsme už asi nebyli lidi, docela jsem se bál vylézt i na ulici, ale bylo veselo, všichni se bavili, tak jsem to podpořili pár pivkama  a nakonec jsme už museli vypadnout, protože to byl celkem hučák. Šli jsme směrem na Central Station a užívali si davy turistů, živé sochy, sličné holanďanky na kolech a na náměstí nás pobavil šikmooko, který asi nikdy neviděl holuby a nechával je na sebe sedat. Samozřejmě jich tam bylo mraky, těch holubů a Tomaše nenapadlo nic jiného, než že je všechny vyplaší. Po výtlemu jsme se ubírali dál k centrálu a okukovali jsme krámky a suvenýry.  Den utíkal vcelku rychle a když jsme stáli u největšího parkingu ukrajin, tak nás napadlo, že dáme jízdu lodí. Zašli jsme do prodejny lupenů a ukecali jsme slevičku z 9 na 7 eur, což za tu jízdu určitě stálo. Start byl až za čas, tak jsme prostě jen tak čuměli a ani přesně nevim, byl to hučák, tak mě omluvte. Konečně přijel tejpek s kocábkou a nastupovali jsme. Bylo to fajn, kromě nás tam už skoro nikdo nebyl, takže solo jizda. Náš koráb měl i vzadu venkovní terasu, takže maximální luxus. Sedli jsme si tedy a čekali na kapitána, až to rozjede. Po chvilce nahodil motory a už si to šíboval z parkingu. Začátek cesty byl výjezd na moře a postupně zatočil do městských kanálů. Samozřejmě nás nebavilo sedět a čumět, tak jsme vylezli ven a celou cestu jsme prakticky koukali hezky přímo. Takže nějaký fotky, par blbinek a  pozor na to, ty cedule, že mosty jsou nízko tam nejsou jen tak. V kanálech to bylo super, lidé nás pozorovali, my zase je, obdivovali jsme krásy Amsterodamu ze všech jeho stran. Cesta trvala cca hodku a vychytali jsme maximálně dobrej čas, protože jsme vyjížděli za světla a dorazili do cíle, když už bylo město ponořeno ve tmě. Natěšení z výletu jsme opět vyrazili do ulic a to už byla na řadě obhlídka Red ligh distrikt.  Ne ne ne, na jednu věc bych zapomněl, cestou na loďku jsme se zastavili ještě v jednom smartshopu, kde měli hromadu různych pilulek, houbiček a ruzných stimulantů, takže někteří účastníci zájezdu si ještě zpříjemnilo pobyt houbami. Myslim ale že to nebylo tak horký, jak vykládal prodavač, všichni normálně fungovali, akorat čas se vlekl. Pak myslim že jsme dali nějakej černošskej bar, ale proč všichni odešli sakra, trošku okno, no pokračujem.  Tak to byl ještě dodatek a ted návštěva kurviček v Red lights. To bylo maximální zpříjemnění večera, naběhli jsme tedy do červených uliček a jelikož jsme byli celkem pod vlivem různých látek, tak jsme si to dost užívali. Tolik výloh s babama jsem neviděl ani v Dubí, takže se nám tam velice líbilo. Je fakt že zezačátku to byly obludy a divil jsem se že se ještě takhle vystavujou, ale postupně se začly měnit v moc pěkné princezny až si člověk říká, že takovou by na rukou nosil a ona tu roztahuje nohy a co nohy, věřim že tam roztahujou všechno, protože tam bylo lidu jak na vánočních trzích. Je zajímavé, že tato část města je přímo ve středu dění, ale je dobře schovaná, že neruší hlavní třídu a na to, že jsem v Asmstru byl po třetí, nikdy jsem tam nebyl. Uličky jsou různé, uzké, krátké, široké, dlouhé s různýma babama. No já myslim že by se vyplatilo udělat zájezd bez bab a pořádně si to tam užít. Bohužel se holky nechtěli moc fotit, tak jsem je nedráždil, jinak se otáčely a nic by jsme neviděli, ale pokud někdo pojede, rozhodně doporučuji, za kukec to stojí. A to už se blížíme ke konci prvního dne, tedy pátku. Jelikož jsme byli značně znaveni, vyrazili jsme na socku. Tentokrát jsme si odpíchli a v klidu dojeli až na stanici, kde jsme vystoupili a vydali se na par kilometrovou cestu do kempu. Po příchodu jsme dali ještě nějaký to vínko, nějaký to cigárko a protože všichni se už váleli a usínali, rozhodli jsme se jít spát. V naší chajdě bylo krásně teploučko, tak se spalo krásně, což se nedalo říci o sousedech, kteří byli líní zajít do auta pro druhý přímotop, tak tam pobíhali v bundách a nadávali na zimu. Ráno jsme se vydali na cestu do umývárek, připravili jsme se na cestu, najedli a vyrazili opět na nějaký výlet. Na sobotu jsme si naplánovali cestu k moři směrem na Haarlem, ale stočilili jsme to na Zandvoort. Zaparčili jsme jako správní češi hned za parkovací zónou a šli k moři. Docela slušně foukalo a bylo zataženo, takže jsme šli jak sněhuláci a někteří se ohřívali vínkem, což jsem jako řidič nemohl sakra. Moře bylo fajn, pláž pokrytá miliony skořápkami z mušlí, a celkově bylo živo. Zrovna jsme vychytali sraz koní  a to jsem celkem čuměl kde se jich tam tolik vzalo. Škoda že bylo tak zataženo, na druhou stranu se podařilo vyfotit vcelku dramatické obrázky. Pokochali jsme se tedy krásným pohledem, naplnili plíce čistým vzduchem v dáli s průmyslovou zonou a šli jsme hledat místečko, kde sfouknem další brčko. Vydali jsme se k vyhlídce kousek od nás a cestou jsme narazili na muzeum naplavenin a vyplavenin, a protože bylo zadáčo, neváhali jsme. Vevnitř vládla veselá nálada a některé exponáty překvapili, třeba čierna velryba, volant z BMW, plaž plná banánů, ruzne druhy obuvi, hračky, přerostlé ryby, no asi toho najdou na břehu hodně. Velice nás zaujaly ryby, které plavaly naplacato, nějaký druh platejse a obsluha, kterou těšil náš zájem nám hned povidala, jak se rodí normálně, ale časem lehnou na bok a oko jim odcestuje nahoru. Bylo to velmi zajímavé a ve vedlejším akváriu bylo i několik krabů, poustevníků a nejhezčí byl krab s boxerkama. Prolezli jsme to tam a už byl čas na společné cigárko. Pokouřili jsme a přemýšleli, kam se půjdem najíst. Na pobřeží bylo pár stánků s čerstvýmy dary moře, ale jako já nežeru něco co se ještě hejbe, tak jsem to zamítl i když na pohled to vypadalo k jídlu. Volba padla nakonec na italskou restauraci, ale ještě předtím po cestě k ní jsme natrefili na krámek, který je snem každého autíčkáře. Tolik propracovaných modelů a hračiček jsem neviděl asi nikde (sorry GeorgiAC, ale Olympie v Brně je proti tomu předkrm). Bylo tam toho fakt moc, kluci si vyzkoušely nějaký helmy a protože už jsme všechno poslintali, vyvedli nas. Hned naproti tedy byla italská, tak jsme se shodli, že dame pizzu. Nakročili jsme do dveří, číšník přiběhl, otevřel, no čuměli jsme, vevnitř bylo trošku temno, báli jsme se o život. V restauraci vladla  tichá atmosféra, ale pizzu měli výbornou. Vydali jsme se na cestu k autům a obdivovali architekturu holandska. Velice se mi líbí jejich baráčky,  každý je jiný, s obrovskýma oknama, kde vídíte pomalu celé jejich bydlení a lidičky vevnitř, které vůbec netankuje, že je na ně takhle vidět, prostě neznaj asi záclony a líbí se jim jistá extravagance. Toto mě na jejich kultuře dost fascinuje a moc se mi to líbí. Dorazili jsme zpět do kempu a rozhodovali co bude dál. Osazení BMW bylo pro zopakování předchozího dne, takže volba byla jasná, zakalit v v centru. Fabovi se moc nechtělo a Mario zůstal solidarně s ním, tak jsem aspon vyškemral kratší objektiv a jelo se. Cestu jsme si zkrátili busem na zastávku šaliny a pak jsme pokračovali dál načerno do centra. No na černo, to bylo sporné, já si cvaknul, maj to tam divný a člověk neví jak používat ten jejich systém, ale prostě jsme dojeli tak co. Probíhalo to obdobně jako den předtím, návštěva stejného coffíku a cesta do centra. Po cestě jsme zapadli do nějakého čínského baru a jelikož když někam vlezu je mi fuk kdo tam sedí, tak jsme zasedli, dali pivko a ubalili brčko, zapalili a už běžel číňánek že ne,ne,ne to nemužete no smoking. Nu což pokračovali jsme dál a vlezli do coffíku, kde jsme se trošku zdrželi. Leni koupila nějaký dobroty, půjčili jsme si bong a po menším technickém problému už jsme to valili do plic. Čas plynul jak voda a našli jsme luxusní krámeček s kanabis kosmetikou, seminkama, hadrama, prostě fajn krámek a v regále byl kyblíček s koláčky. Samozřejmě jsme nakoupili a byly výtečné, bohužel jsme byli už dost na sračky, takže efektem si nejsem jist. Malinko jsem si naběhl, když jsem řekl, že potřebuju tulipán v plechovce, který se jen zaleje a vyroste. Chytli se toho všichni, tak jsme se vydali hledat nejlepší cenu. Začínali jsme tuším kolem 8 eur a postupně to padalo na 6 ale mě se to zdálo furt moc, tak jsem nebral, ale jak čas ubíhal, krámky se zavíraly a Fikux začal být nervní, ani s náma nemluvil, jen tulipán, tulipán. Naštěstí se zadařilo a našli jsme krámek, kde byly nejlevnější a okamžitě jsme udělali nájezd na prodavačku, která nechápala. Vykoupili jsme všechny co měli a Fikux nasadil usměv, takže už bylo vše v pořádku. Horší bylo, že sice byl nákup hotov, ale naše šestičlenná skupinka se chtěla roztříštit. Prostě nakoupili tulipány a že jedou domu, protože zítra jedem domu tak at se vyspí.No ale s tím jsem já a Leni zásadně nesouhlasili a jako správní kaliči jsme chtěli užívat vše co město nabízí až do konce.Takže jsme zbytek vyprovodili na socku a vydali se zpět do centra.Ve dvou už se dá vlézt kamkoliv, tak jsem načuhovali, kde zůstanem a teprve v tu chvíli nás překvapilo, že většina coffeshopů nemají alkohol, samej džus, mlíkový poháry, no samý hnusy, tak jsme nakonec skončili v klubu Harlley Davidson Amsterdam, kde jsme byli asi nejmladší hosté a bez kůže, ale nikomu to nevadilo, tak jsme začali popíjet a i pokuřovat. Na stěnách byli stroje Harlley Davidson, na baru pípa ve tvaru motoru, brnení po stěnách, krásná putika. Dali jsme nějaký pivka a Leni vodku a čas utíkal, tak jsme dali i nějaký brčko a kecali a kecali, když najednou šéfik pustil sirenu a začal nás pakovat ven. Byla to škoda, protože jsme se celkem bavili a ven se nám do zimy nechtělo. To bylo ve 3 hodiny ráno. První co nás překvapilo bylo to, že jsme si mysleli, že jsem uplně jinde než jsme. Nacházeli jsme se uprostřed zóny červených luceren a mysleli jsme že jsme uplně jinde.(TAK MALÁ OPRAVA, ZMATEN JSEM BYL JEN JÁ, LENI BYLA UPLNĚ V POHODĚ ) Tak to nás celkem pobavilo a pokračovali jsme na bus, což bylo ztíženo tím, že už jsme jaksi zapomněli číslo busu, který nám Fikux zavolal a bylo to takové malé dobrodružství. I ve stavu v jakém jsme byli jsme naštěstí našli ten správný a vydali se na dlouhou cestu domu. Autobus nás vysadil nějak kolem půl pátý cca 6-7km od kempu a čekala nás nepříjemná procházka. Řidič byl z nás trošku zmaten a my hlavně vůbec nevědeli kde jsme, ale pomohla nám mapa, no pomohla. Vyšli jsme tedy směrem, který jsme si mysleli že je správný, ale zhruba po půl kilometru jsme zjistili, že jdeme obráceně. No co, obrátili jsme to a nadávali na toho zmrdečka autobusáka, který nám špatně poradil a ještě k tomu jsme mohli jet o zastávku dvě blíž. Mrzlo jak blázen, kanály byli pokryté ledem, ale naštěstí jsme měli v sobě dost alkoholu, který zajistil teplo a dost THC, které zajištovalo dobrou náladu. Zhruba v půlce cesty jsme zjistili, že jsme na místě, odkud jsme vyjížděli a to nám dodalo sílu pokračovat dál. Obdivoval jsem Leni, že ani nemukne a cupitá dál. Nechtělo se nám proplejtat baráčkama, tak jsme si to zkrátili zakázanou zonou po hlavní, ale byli jsme nenápadní, tak žádná pokuta neproběhla a dokonce nám stavěl i taxikář, že nás hodí,ale už jsme viděli ceduli kempu, tak jsme došli, což bylo něco po šesté hodině ranní. Při vstupu do chatky se jen Fikux škodolibě usmál, že nejde topení a byla kosa jak blázen, kor, když jsme už zmrzlý dorazili. Co se dalo dělat, museli jsme aspon chvíli naspat, tak jsme zalehli, ale Leni se klepala, že se třásla celá chatka, tak bylo štěstí, že elektriku po chvíli zapli a přímotop se rozjel. Zhruba po hodině spánku nás začal budit Faba, že vstáváme, balímea mizíme, což jsem trošku nerozdejchal a vůbec se mi nechtělo. Co se dalo dělat, nalil jsem do sebe dalšího Redbula a musim uznat že makal, najednou jsem byl zas fit a začali jsme balit. Utratili jsme v místnim shopu zbytek peněz a těšili se na cestu.Samozřejmě cigarko před cestou a jelo se. Faba s první posádkou pospíchali, tak jsme je nechali ujet a trošku jsme zabloudili ještě k moři, pokochali se a nadávali na to, jak to bylo krátký.  Řídil jsem opět já, no mohl jsem být rád, že nás nikde nestavěli, protože by to asi nedopadlo dobře, ale vydržel jsem zhruba prvních 400km a když jsem kolem sebe viděl ty usínající lemry, taky jsem si chtěl užít komfortu se vézt, tak jsem zastavil a posadil jsem Fikuxe za volant. K němu si sedl i Ráďa, takže jsme s Leni sedli dozadu, protože ona jediná mě bavila abych neusnul cestou tam i zpět, což musim když si tak uvědumuju vynadat Fikuxovi, že furt chrápal. Dalších 400 km si moc nepamatuji, venku byla tma a vybízela ke spánku. Fikux si liboval jak fialka spokojeně vrčí, jen občas vyřvával nějaké nedostatky, ale  to už mě nezajímalo. Vzbudil jsem se pomalu až na hranicích, když chtěl Fikux občanku a po přejetí hranic a kousek od domova jsem se už těšil do postýlky. Jeli jsme nejdřív do Litoměřic vysadit Radovana, ale nakonec jsme ho hodili až domu a zakončili naši cestu hašidrinkem. Fikux mě dovezl až před barák, přeházel cajky a vydal se směr Praha, sice držkoval na Leni, že jí musí ještě vézt na Břevnov, ale co mu zbývalo, když nám Leni na začátku cesty připravila svačinku a oplatečky a jablíčka a lízátka, no bylo to fajn Leni, ale asi jsi si vezla skoro vše dom že. Cesta to byla náročná, takže jsem si otevřel suvenýr (čti Heineken) dal jsem sprchu, protože tam se to nedalo, takže naše sprcha byla deodorant a zalehl jsem. S odstupem par dní musim řict, že ten víkend na mě zanechal určité následky a jak řekl Fikux, je to takový malý milník, zářez v paměti a pěkně tlustéj. Takže co k tomu dodat, je to myslim dost dlouhý, ale stejně se sem nevešlo vše, co jsme prožili, to si neseme každý v sobě a já děkuji této skvělé partě, která se nás sešla za opravdu super výlet, super zážitky a doufám, že tam vyrazíme znovu. 

!!!!!!Jen malý dodatek, byl jsem upozorněn učastnicí zájezdu, že časový sled událostí je lehce pozměněn a že v tom mam hokej, ale jen v detailech, takže uznavam, že hokej jsem z toho měl celý víkend a omlouvám se za případné nesrovnalosti.!!!!! 

A pro stížnosti na dlouhý článek je tu jedna kratší verze: 

 Joint-jizda-joint-jizda-kemp-joint-Amsterdam-joint-lodka-Red Lights-joint-kemp-joint-spanek-joint-moře-joint-kemp-joint-Amsterdam
-joint-tulipany-joint-kalba-joint-kemp-joint-jizda-joint. 

Pokud by se někdo chystal, tak zde nějaké info:

http://www.amsterdam.info/cz/

Takže nějaký fotečky od Fikuxe:  http://www.newmik.com/fikux/Amsterdam/index.html  

 A konečně od mě

Víkend v Amsterdamu