Do Harrachova jsme byli pozváni Kájou, která slavila jubileum a i když je v srdci stále dítě, čas člověk nezastaví. Né že by to teda na ní bylo nějak znát, svým humorem a nadšením nevypadá ani na půlku toho, co jsme museli zapít, ale pojďme dál. Jako vždy jsme vyrazili z Prahy jako poslední. Cesta docela utíkala, jeli jsme kábrem a po zasněžených silničkách nebylo kam spěchat. Maličko perné chvilky přišli za Mladou Boleslaví, kde jsme měli v plánu tankovat. Nějak zmizely benzínky a ty které jsme potkali, měli zavřeno. Nj, horský život je jinak nastaven než v Praze a tak když palubní počítač přestal ukazovat dojezd, rozhodli jsme se zavolat Káje, zda není někdo za námi, nebo před námi, kdo by nám případně pomohl. Naštěstí před námi jela Zuzka s holkama a dali nám info, že zhruba po deseti kilometrech od místa kde jsme, je jedna pumpa otevřená a že tam radši počká. Jeli jsme opravdu na spotřebu, na plyn jsem skoro nešlapal a modlil se, aby jsme dojeli. když jsem viděl v dáli svítit pumpu a před ní Zuzky auto, bylo vyhráno. měli jsme opravdu štěstí a po natankování jsem opět zvesela šlápnul na plynový pedál, ufff, chvilky vypětí byly za námi. Chatu v Harrachově jsme našli napodruhé, poprvé jsme navštívili hraniční přechod s Polskem, kde jsme zjistili, že tudy cesta nevede, ale napodruhé už vše s navigátorkou z chaty vyšlo. Vybalili jsme tašky a šlo se slavit. Šampansky teklo proudem, pivko taky, hrály se hry, slavilo a zábava nás provázela celým večerem. Ráno se nám sice moc vstávat nechtělo, ale nadopovaní vzpomínkama z minulého týdne, jsme se na svah těšili. Po první výjezdu kolem skokanských můstků jsme zjistili, že sjezdovky nejsou moc dlouhé a hlavně místama byl umrzlý sníh, takže se to dost rozjíždělo. Já si na to zvyknul celkem rychle a po vyzkoušení sjezdovek z obou stran kopce mi led už nevadil vlastně vůbec. S Leni jsme si na kopci dali i na zahřátí Bombardýno, takže to jezdilo samo. Unavení po celodenním ježdění jsme došli na chatu a po odpočinku se razilo hledat jídlo, do některé z restaurací. Bylo to těžké a nakonec jsme si vybrali asi nejhoší restauraci v Harrachově. Já to měl teda vcelku dobrý, ale zbytek zájezdu jídlo ani nedostal, nebo to byl hnus. No co se dalo dělat, vrátili jsme se na chatu a pokračovali v zábavě, jako předchozí večer. Bylo to už komornější, přecijenom jsme celý den sportovali a byli lehce znaveni. Někdy po půlnoci se dokonce zastavil i jeden kamarád už v dost naloženym stavu, takže jsme lehce pokecali a nechal jsem je pokračovat dál na diskošku.  V neděli jsme si zašli ještě lehce zajezdit na pár hodin a poté opět proběhlo balení a chystání cesty do Prahy. Víkend s kabriopartou se opět vyvedl a horské podmínky také. Sice maličko foukalo, ale byli jsme na horách, tak se to dalo čekat. Tímto děkuji Káje za pozvání a ještě jednou přeji do dalších let spoustu radosti a usměv na rtech. A taky díky celé partě za fajn horský víkend.

Pár fotek z mobilu a G9: