Tyhle hory byly plánovaný dost dlouho dopředu na to, aby se mohlo cokoliv změnit a jelikož to organizoval  Pacoš, ani jsem nevěřil, že vše proběhne jak bylo oznámeno. Týden před odjezdem jsme svolali poradu, abychom věděli, co koupit a jak se vybavit. Ve čtvrtek večer jsme naházeli do třícy prkna a hadry a vyjeli na Mladou Boleslav a poté pokračovali na Harrachov až do Rokytnice nad Jizerou. Když nás navigace kupodivu správně navedla na místo, kde bylo parkoviště, stál tam už Renda s rodinkou ve svém Modusu a začali nám vyprávět, že ani neví  jak přijeli, že snad jeli po sjezdovkách,ale nakonec místo taky našli. Je fajn, že nám Pacoš řekl, že parkoviště je za fotbalovim hřištěm, bohužel když je všude 1,5m sněhu, moc jsme se neorientovali. No jdeme dál, naložili jsme čtyřkolku všim co se vešlo a bylo jasný, že se bude muset jet ještě jednou. Modus byl plnej jídla a tak to nešlo jinak. Když se Pavel točil pro druhej náklad, vzal sebou nahoru i Rendu a měl velký štěstí , že jel, protože jsme nevěděli, co nás čeká. Prej no, tady půjdete kousek do kopce a první odbočkou doprava dojdete k chatě, je to asi 300m. Ano, ten samotnej kopec měl možná 300-400m, ale museli jsme stejně dojít až k chatě a tak jsme pokračovali až k chaloupce, kolem které byl jen sníh, kam oko dohlédlo.  Že budem bydlet úplně v pustině, jsem vůbec nečekal, ale mile jsem to uvítal. Začli jsme tedy popíjet, zbytek party už byl rozjetej a tak jsme nesměli brzdit. Venku bylo příjemných  -10 a jak večer plynul, bylo čim dál větší teplo. V krbu hořel oheň, Pacoš nám udělal prohlídku celého stavení a vládla pohodka. Jelikož jsme ale chtěli další den jezdit, šli jsme spát dřív.

Ráno bylo nádherné probuzení, seděli jsme u obrovského dubového stolu tak pro 14lidí, pojídali vajíčka a přes prosklenou stěnu domu sledovali, jak vychází slunce a ozařuje obrovské plochy sněhu. Obloha byla úplně modrá a vypadalo to, že den se povede. Pavel nám poradil, že na sjezdovku se dostanem od chaty prakticky na prkně, akorát si vyšlápnem zase cca 300m nad chatu. Tentokrát měl pravdu, nebylo to tak hrozný a hned zezačátku jsme si mohli pojezdit lehkej freeride ke spodní stanici čtyřsedačky. Dostali jsme na starost Reného syna, ale nebylo potřeba nějak hlídat, byl už dost starej a i když Renda vyhrožoval, že neví  jestli nás nebude brzdit a tak, bylo vše v pohodě. Zakoupili jsme tedy permice a vyjeli nahoru. Po prvním přejezdu na další čtyřsedačku bylo jasný, že to bude nádhernej den. Sice u druhý lanovky byly fronty tak na 15-20minut, ale to nás neodradilo, i když jsme čekali pátek lepší. Vyjeli jsme na vršek Lysé hory a já byl úplně jak v pohádce. Všechny stromy nahoře byly pokryty úplně všude sněhem, že nebylo vidět jehličí a v kontrastu s modrou oblohou to vypadalo, jako stádo sněhuláků. Nikdy jsem až takhle zmrzlý stromky neviděl a vypadalo to nádherně. Sluníčka jsme si úžívali celý den a i když bylo kolem -5, koule hřála a sníh byl super, bylo to úplně bez chyby.

Nadopovaní zážitky a krásnými pohledy na panoramata jsme se pustili po sjezdovce dolů až k chatě, což bylo taky paráda. Cesta lesem na prknech, zajíždění do plání plných prašanu, do kterých jsme se bořili, že se nedalo vylézt, prostě užívání na max. Když jsme přišli do chaty, tak jsme za hlídání dostali od Rendy  velikánskej řízek a bramborovej salát. Řízky tekly taknějak proudem, nevim, kde je furt tahali, ale byla jich hromada. Večer jsme měli sice v plánu zajít do nejlepší restaurace v Krkonoších, ale řízky nás nepustili, takže se opět otevřely rumy a začlo se popíjet. Ten den ještě dorazil Nehpo s rodinou a tak se zábava rozjížděla naplno. Vcelku se asi vyvedla, protže v 1 v noci jsem si byl dát s Nehpem ještě sauničku a vůbec mi nějak nevadilo, že jsem se v pauze válel nahej ve sněhu, v tu chvli to bylo asi příjemný. Nevím, jak se mi podařilo dokončit celý saunovací proces, ale ráno jsem se vzbudil v posteli, takže vše bylo ok.

Sobotní den začínal opět jako předchozí, nádhernej východ slunce, ale už né tak modrá obloha dávalo vědět, že takový azuro nebude. Opět jsme vyšlapali a sjeli k lanovce, potkali se s Nehpem, kterýmu jsme pujčili permice a pokračovali v ježdění jako předchozí den. Sice už nebylo tak krásně teplo, ale teploty se drželi na -4, což bylo na kvalitu sněhu ideální. Ten den jsme si zajezdili perfektně a po sjezdu k chatě začlo vše jako předchozí den. Po příchodu řízek a poté rum. Ten den nás navštívil i kamarád Pavouk, který bydlí přes kopec a byli jsme všichni rádi, že ho vidíme, protože já ho neviděl už skoro rok a v tu dobu měl železo v noze a chodil o berlích. Byl jsem rád, když jsem ho viděl se smíchem na rtech. Nehpo se Zuzkou navařili kotel výbornýho guláše a tak nám nic nechybělo. Popili jsme, pokecali a je fakt, že tento večer už nebyl moc bordel, popíjeli jsme v poklidu a na víc už nebyla ani síla.

V neděli jsme začli pakovat a pomalu se chystat domů. Zašli jsme sice ještě na procházku ke sjezdovce, kde jsme se posilnili teplou griotkou, ale to už bylo jen poslední rozloučení s horama. Po příchodu na chatu jsme naházeli krámy do auta, sešli na parking a po rozloučení jsme vyjeli na Prahu. Byl to super prodloužený víkend a vybrali jsme si i dle místních nejlepší počasí a sněhový podmínky za posledních 5 let, byla to nádhera a pořádně jsme si odpočinuli, i když aktivně. Doufám, že se tahle chata někdy zopakuje, protože to bylo všechno BEST . Dik Pacoši za tohle, fakt jsem to nečekal a byla to naprostá pecka, super lidi, super bydlení, super místo, super sníh………….já chci zpátky. Díky všem.

Pár fotek z různych aparatů: