V sobotu, když jsme se probudili po plese v tělocvičně, začli jsme se pakovat na cestu do hor. Již po třetí jsem se vydal na Janovu horu, kam nás pozval kamarád Pavouk. Takže po obědě jsme se od Nymburka začali přesouvat směrem k Vrchlabí. Cesta utikala a když jsme z Jilemnice začali stoupat, objevoval se první sníh. To nám dodalo trošku nadšení, ale když jsme vylezli z tříci, kropil nás déšt. Co se dalo dělat, zavolali jsme Spiderovi a ten nám jen řekl, že musíme pěšky, bo skůtr v mokrym sněhu nevyjede. Naštěstí vyslal tahače Bazziho, 100Rma, Čechyho a Surfise. Všichni nám moc pomohli a tímto jim všem moc díky, bo my by jsme chcípli. Snažil jsem se sice taky, ale jelikož jsem byl v pátek darovat krev, byl jsem vcelku chcíplej a chtělo se mi občas hodit blitku. Nakonec se povedlo vše vytahat nahoru a okamžitě přišlo vítání. Venku byl hnus, v chalupě 2 bečky, tak se začlo hned popíjet. Pavouk začal nosit z udírny žebra, dotahnul pětilitrovku paprik a nic nám nechybělo. Na druhý den nás čekalo probuzení do azůra. Takže jsme se navlíkli do teplejch hadrů a šup na svah. Leni nasadila po letech lyže a vypadalo to, že nemá vůbec problém. Zato já po třech letech než jsem se vyvezl na pomě, tak to chvíli trvalo. Sjezdovka u chaty už byla vcelku nahrnutá a pršelo, takže místy led, místy hromady sněhu, no sjel jsem asi 2x nebo 3x a měl jsem dost. Když jsem sjížděl k chatě, sjelo mi to ve stopách po rolbě a hodil jsem kolínko na led. První uraz byl vcelku OK, trošku naražený koleno, no nechal jsem se radši od Surfa pojistit na celý týden a vydal jsem se za Čechym na kuřárnu. Vyběhli jsme s pivkama na sluníčko a čekali na holky až pojedou, ale furt nejeli, tak jsme dali pinčesmač. Zanedlouho se objevila parta, co jela na nákup. Taxi pomeranč zaparkovalo k chajdě, nanosili jsme nákup a začalo se makat na bramborákách. Zapojila se celá parta a přípravy to byly brutální. Když jsem viděl ten hrnec brambor, česneku, uzenýho, nečekal jsem, že to všechno sníme, ale druhej den už nebylo nic. Pavouk to umíchal a smažky začaly péct. Peklo se na old school kamnech, takže to byl trošku problém, bo se musel držet plamen na max a jelo se na několik pánviček. Ten kdo u kamen popíjel, tak byl v náladě trošku rychleji, takže ke konci smažení se už tančilo kolem trouby a zábava byla v plném proudu. Večer klasika, kalba, kouření, žrádlo, všeho co hrdlo ráčí. Na úterý nám náš horský vůdce Pavouk naplánoval několikametrovou tůru na sněžné jámy.  Příkaz byl jít spát do 1:00 at ráno vstáváme. Když jsme se ráno probrali, tak jsme šli na snídani a našel jsem na lince lahev absintha. Za chvíli se dovalil i Pavouk a bylo vše jasny. Se nachcal a před spanim do sebe hodil 2dcl absintha. Takže přiběhl vcelku veselej a poskakoval po cely kuchyni i na tůře. Sjeli jsme k busu a vydali se na Horní Mísečky, kde byl start naší expedice. Počasí nám ale vůbec nepřálo a tak od začátku jsme viděli jen několik metrů kolem sebe, jinak všude mlha. Spider jenom ukazoval, jakym směrem jsou ty panoramata, ale že máme smůlu. Poslední metry před Vrbatovo boudou už jsme šli v začínající vánici. Vítr byl studený, takže jsme zasedli ke stolu na Vrbatce a popíjeli svařáčky a cpali se. Ke kvalitě potravin se radši nebudu vyjadřovat, ale já si dal věci dobrý, tak jsem neměl problem. Než jsme odešli, snažili jsme se z obsluhy vymámit nějaké igelitáky, nebo PET lahve, ale nic nám nedali. Pavouk tedy na zkoušku upravil 2 PETky a udělal z nich PETfoody. Chtěli jsme sice pokračovat po cestě dál, ale v té mlze a vánici nebylo nic vidět, takže jsme to zabalili a vydali se dom. Cesta dolů už byla vcelku na pohodku. Pavouk sice svoje Petfoody vyzkoušel, ale nebyl dostatečný sklon svahu. Odjel jen kousek a hodil záda. Když jsme sešli zpět na Mísečky, zkrátili jsme si čekání v hospůdce. Doma nás přivítala Fish s dalším bombovym jídlem a to čočkovkou. Byla výborná, i když jsem jen ochutnal Také už přijeli Jerry s Luckou a děcka. Potkali jsme je na svahu na bobovačce a taky později na snowtubingu, kde jsem udělal pár foteček. Také se připravoval oběd na další den a to segedýn. Týden byl v jídelníčku pojmut jako výplach střev, takže pokračovat budeme až do koce týdne v nadýmacích orgiích. Kupodivu se nikdo u stropu nevznášel. Zpět k segedýnu, Pavouk jako šéfkuchař navařil opravdu výbornej segedýnek a ochutnával jsem několikrát po celý večer.Později zas klasika kalba se vším všudy a naražení novýho sudu. Ve středu jsme si s Leni udělali výlet do zimního střediska Herlíkovice. Když jsem viděl tu sjezdovku ze spoda, tak docela zabijárna, ale po vyjetí nahoru to bylo lepší. Lenimi řekla co dělam špatně a když jsme vyjeli sedačkovkou až nahoru, tak už to dolu jelo vcelku dobře. Akorád půlka sjezdovky byla ledovka, tak to občas podklouzlo ale bylo znát, že nohy si už zvykaj a začínaj jezdit automaticky. Jezdili jsme až do konce a bylo to super. Sice občas jsem udělal nějakej kotrmelec, ale kosti OK.  Díky Leni za permice, fakt to byla paráda. Po sportovnim dni jsme byli rádi že jsme doma, nacpali jsme do hlavy segedoš a šel jsem na výrobu masky, na večerní karneval. Pavouk mi vnukl nápad se svými PETfoody, takže jsem šel za PETfooda. Příprava masky mi dala dost zabrat. Naštěstí vybavená dílna moc pomohla a vše trvalo tak hodku. Karneval se dost povedl, všichni na chatě měli masku a byla super nálada. Surfis to rozjel ve velkym a před půlnocí se odmaskoval z araba aby mohl ukázat svou další maskovací kreaci. Bazzi jako Batman byl také top. Samozřejmě psychouš Spider nemohl zustat pozadu a ve svém chemickém obleku taky zaperlil. Fish jako přízrak, 100RM jako Surfisova děvka, Leni jako kočka, Jerry jako Joker, Lucka jako Hippie, Markét jako bílá paní ale pro mě byl asi nejlepší maskou večera Čechy. Holky ho namalovali tak, že vypadal jako lolitka a nebejt tam Leni, tak nevim. Fakt hustej-husta kurvička. Po tento večer se ve víru zábavy děli všelijaký věci a byl to slušnej bordel. Bylo to super.Ve čtvrtek jsme sice chtěli jet jezdit na Mísečky, ale nakonec se nejelo a zůstali jsme jezdit u chaty. Tentokrát už mi to šlo vcelku dobře a díky Jerry za rady které mi pomohli, abych se neučil zlejm navykům. Jerry tam skákal a my ostatní jen jezdili. Moc lidí nebylo, tak to šlo vcelku rychle. Když se začalo stmívat, domluvili jsme se, že zajdem na Hucul farmu, kde dělají výborné steaky. Nacpali jsme se krutě. Steak završil pohárek a já byl teda plnej. Obdivoval jsem Čechyho, kterej si dal 4 ministeaky a když zjistil že to je málo, nadiktoval ještě jeden velkej a poté pohár. Kam se to do něj vlezlo nevim, každopádně po svejch neodešel. Pavouk ho vzal na hrb a sjel s nim k chatě. Ja s Leni, Bazzim a Surfisem jsme se vydali ještě na koníčky a hledat kešku, kam jsme vezli nějaké poklady z Tišnova. Nejdříve jsme mysleli, že poklad bude na kopečku uprostřed pláně, ale GPS nás vedla dál. Bazzi měl trošku problém, že se bořil až po koule ve sněhu, já skočil na prkno a Leni se Surfem se nepropadali, bo muší váha. Kešku jsme nalezli vcelku bez problémů, vyměnili poklady a vydali jsme se opět na kalbovečír. Tento večer byl vyjímečný v tom, že Lenička měla narozky. Markétka pro ní pekla dort a tak bylo vše tajný. Takže všichni se schovali v denní místnosti a čekali až tam Leni přivedu. Doufam že byla překvapená, dostala somozřejmě od všech hubana a přáníčko. Takže v duchu narozenin jsme se zas ožrali, jako cely týden. Důvod se našel vždycky. Další den začal úklidem celé chaty, protože dovalila skupina starších a aby nedržkovali, tak se holt muselo vše naklidit. Byl to vcelku záhul, ale nakonec byla chajda jak ze škatulky. Na pátek Lenizařídila permice do areálu Svatý Petr ve Špindlu a tam jsem se moc těšil. Právě probíhal Snow Jam, tak jsme čekali nějaký polety, ale bylo málo závodníků, tak se vše přesunulo na sobotu. No my jsme si vcelku užili sjezdovky a jelikož nebylo moc lidí, nestáli jsme ani fronty. Tyto místa ve mně probudili nostalgii, kdy jsem zamlada byl ve Špindlu na lyžáku. Okolí se sice trošku změnilo, ale nijak razantně, takže sem zavzpomínal. Škoda že se jezdilo jen do čtyř, světla bylo dost a tak nás štvalo, že už musíme dom. Po příjezdu domu jsme oznámili Pavoukovi a Markét, že další den jedou s náma a i když se Spider kroutil, neměl šanci. Večer jsme dali člobrdo a popíjeli v klídku. Sice se Spider trhnul, bo jsem mu prej špatně vysvětlil pravidla, ale zbytek stolu je chápal jako já, takže prostě se chtěl vykašlat na člobrdo, tak sprostě utekl. V sobotu ráno jsme se oblíkli na ježdění a zbytek osazenstva se už balil domů. Svezli jsme všechno dolu, naložili se a vydali se opět do Špindlu. Lidí bylo už hafec, ale naštěstí jsme měli VIP parking kartu, takže hezky až ke sjezdovce nasadit botky a šli jsme na lanovku. Ostatní jeli ještě s náma kouknout na skoky borců, ale museli parkovat dole, takže jsme vyčkali, až se doplazej, nafotili nějaký jumpy a když jsme se se všemi rozloučili, vystoupali jsme nahoru. Bylo azuro, krasny počásko, já už nabral dost jistoty, abych vzal i foták. Naštěstí se  Lenička nabídla, že mi bude vozit batoh, že s nim jezdí rychleji, tak jsem to moc ocenil. Bylo to asi nejlepší lyžování. Super sníh, super počasí, super lidi. Když jsme dojeli zpátky pod Janovu horu, pavouk objednal skůtra a nahoru jsme si to dali v pěti lidech hezky taxikem. Večer jsme už popíjeli opravdu lehce, hráli jsme hry a s Leni jsme šli znavení brzy chrápat. V neděli se nám ještě nechtělo hned odjet, ale proběhlo balení a našli jsme si ještě nějakou hodinku na sjezdovce u chalupy. Nebylo to špatný, jezdili jsme prakticky sami, nikde nikdo, ani vlekař, takže jsme dojezdili permice a příjemně unaveni jsme dobalili. Když přijel skůtr, naplnili jsme ho co to šlo a vyrazili na Prahu. Po cestě jsme ještě koupili lesní med, abychom nestonali, rozloučili jsme se s Pavoukem a Markét na pumpě před Ml. Boleslaví a pádili jsme pro Emily, která nás čekala u Leni babičky. Té taky děkujeme za azyl naší dámě a jsme rádi že oni byli rádi a nic se nestalo. Když jsme dorazili domu, nastalo vybalování a takový ty věci, do kterých se po dovče nechce, hlavně psychycká příprava na pracovní týden. Byla to super dovča, moc dík ještě jednou všem, co dojeli a bavili se stejně jako my. Díky, a za rok snad zase na viděnou.

 Fotečky z této super dovči zde:

Zdroj S Pavoukem na horách III. - Krkonošská bouře