Odpoledne jsme se ještě prošli podél pláže až na konec, kde měla být tajná nudistická, ale nikoho jsme tam nepotkali. Podařilo se nám spatřit modrou lítací rybu, která se nás níjak nebála a líně se pohybovala kolem nás. Když jsme se vrátili na naše původní stanoviště, tak jsem se trošku nudil a hrál si na Leni s mušličkama. Na večír jsme se vydali na jídlo do města a zakotvili jsme ve sport baru, kde měly velký hambáče, tak jsem si dal. Zapíjel jsem to místním pivkem Mythos, který bylo vcelku fajn a popíjel jsem ho po celý pobyt. Když jsem na balkoně na pokoji dával cigárko před spaním, pobíhali kolem mě gekoni, kteří lovili komáry, tak se poštěstilo něco vyfotit. Oni tam teda běhali normálně každej den. Ve středu ráno jsme vstali trošku dřív a šli jsme si pronajmout skůtra. Podařilo se nám vyjednat cenu 50eur na 4 dny, což bylo super. Delegátka nám nabídla taky , ale na 18 eček na den a to jako za skůtra nic moc, bo po zkušenosti, že zájezdy ve městě byli znatelně levnější než od cestovky, jsme si toto radši ošéfovali sami. Takže půjčili nám bez problémů Matrixe 50 Racing sport s nadstandartní výbavou, bo měl vzadu box a digitální budíky. Byl to luxus, na box okamžitě putovala vlaječka

Mordpoweru a tak jsme dělali našemu teamu alkoholiků reklamu po celym ostrově. Na první den jsme se rozhodli, že vyrazíme na jižní část ostrova. Vyjeli jsme tedy na zelenou pláž, kde už nebyl písek,

ale oblázky. Trošku jsme zaplavali a vydali se dál na nejjižnější pláž Gerakas, která byla nejvíce hlídaná ochranáři. U vlezu na pláž nám dali lísteček, že můžem pobýt maximálně 3 hodiny, ale my beztak opět dali koupačku na písčité pláži a pokračovali na další  plážičku Dafni. Z předchozí pláže jsme jeli přes vápencové hory a skůtr teda měl co dělat, aby nás vytáhnul do místních kopečků, ale nezklamal a i když jsme musel občas trošku postrčit, vyvezl nás kamkoliv jsme potřebovali. Na Dafni jsme dali v místní  restauračce, schovanou v propletených stromech něco k snědku, vykoupali se a pomalu se vydali na další cestu. Vyrazili jsme na protější jižní poloostrov  Keri do hor na západ slunce. Uplně nahoře se tyčila velikánská řecká vlajka. Byla fakt veliká, což fotka neukáže, ale tak 5x10m minimálně. Nahoře se nám naskytl krásný výhled na skaliska a zároven jsme si počkali na romantický západ slunce. Mě osobně dostávaly zvětralý kusy skal, který byli děravý jak ementál. Když jsme čekali na západ slunce, všude kolem bylo hafo lidí a snad kamkoliv jsme se dostali, byli češi. Západ slunce byl fakt moc pěknej, tak jsme zaromantikovali a jeli dom. Po příjezdu ještě Leni ozkoušela jak se řídí skůtr, abych neřídil jen já a mohl se i já kochat při jízdě krajinou a po zjištění, že je přirozený talent, jsme šli něco pojíst a znavení spát. Ve čtvrtek bylo v plánu východní pobřeží, poté větrné mlýny na severním cípu Skynari a vrak lodi Navagio z 250m vyhlídky. Takže hezky popořadě. Vyjeli jsme přes hlavní město podél pobřeží a udělali několik zastávek na plážích. Cesta vedla spíše nížinou, občas kopeček, všude plantáže s olivama, citronama a fíkama. Pár fíků jsme natrhali a byly akorát zralý, takže jsme se krmili sladkýma plodama. Natrhali jsme i pár citronů do čaje a vody na osvěžení. Když jsme projeli východní pobřeží, začali jsme stoupat do kopců a to bylo zas něco pro skůtra. Do kopečka jsme svištěli místy i pod 10km/h a byla to opravdu vyhlídková cesta. Zastavili jsme na jednom kopečku pro čerstvou pomerančovou štávku, pohoupali se v síti a pokračovali k další pláži MAKRIS GIALOS a k jedné místní taverně, kde měli být údajně nejlepší rybí speciality na ostrově. Když jsme si objednávali, zjistili jsme, že skoro žádný ryby nemaj, ale naštěstí to zachránila hned vedle další taverna, kde Leni dala krevetky a já velikej steak. Posilnění jsme pokračovali až na sever, kouknout na větrný mlýny. Sice jsme maličko bloudili, bo turistická mapa zdarma co jsme někde vzali byla opravdu velice orientační, ale nakonec jsme našli a obhlídli větrníky blíž. Moc jsme se nezdržovali a pokračovali jsme na vyhlídku vraku lodi Navagio. Skůtr řídila Leni, tak se pomalu sžívala a šlo jí to moc dobře. Ceny benzínu byli obdobný jako u nás a se spotřebou jsme si nijak nedělali hlavu. Benzínky byly uplně všude. Koncentrace na tak malý ostrov byla opravdu veliká. Když jsme dorazili na vyhlídku, tak na plošině ve výšce 250m na skále bylo vcelku plno. Pomalu jsme se ani nedostali k zábradlí, abychom se taky podívali, tak jsme sešli po hřebeni co nejdál po boku, aby se do fotáku vešlo co nejvíc z uchvatné zátoky. Bylo to super, protože navečer už byla zátoka prázdná a tak vznikly hezký fotečky bez turisů a loděk. Opět jsme si na západní straně ostrova vychutnali západ slunce a vyrazili jsme domů. Po cestě nás opět maličko zradila orientační mapa a dohromady s místním značením, spíš teda neznačenim jsme vyjeli uplně jinde, než jsme čekali. Naštěstí směr jsme drželi správnej, tak jsme se v pořádku dopravili až k vile. V pátek ráno jsme se rozhodli, že vyrazíme na pláž kolem sedmé ráno, abychom spatřili líhnoucí se želvyčky. Měli jsme smůlu. Jelikož byla pláž od 21 večer do 7 do rána uzavřená a my tam vlezli asi 15 minut před otevřenim, tak i když jsme byli opatrní, začala na nás řvát ochranářka at vysmahnem a i když jsme došli zpátky k bráně a bylo už 7, ale podle ochranářky ještě „one minutes“ Snažili jsme se to obejít, ale marně. Nakonec jsme na ranní procházce spatřili jen stopy, jak se želvy líhly a utíkali do moře, ale co se dalo dělat, holt ochranářka byla do své funkce řádně zapálená. Když už jsme byli vzhůru, nasnídali jsme se a okamžitě jsme jeli bez zastávek na sever k větrným mlýnům, pod kterýma se nacházely Modré jeskyně. Při výletě lodí se nám tam moc líbilo a proto jsme se rozhodli, že si je proplavem celý. Po cestě jsme se pozastavili u jednoho veterána BMW 1800, který jsem nikdy live neviděl a byl v celkem fajn stavu. Když jsme dorazili na severní cíp, hned jsme seběhli ze skály dolů k moři, vytáhli šnorchly a  plavali jsme objevovat jeskyně. Voda byla krásně průzračná, takže viditelnost parádní a dokonce se ukázalo i několik rybek, takže bylo na co koukat. Ve vodě jsme strávili asi 2 hodiny a obeplavali jsme skoro všechny jeskyně, které se na severním cípu daly. Sice jsme museli dávat bacha na lodě s turisty, ale nebyl to moc problém a opravdu super zážitek. Myslím, že na jeskyně jen tak nezapomenu, byla to pecka. U skal a v jeskyních byla voda trošku chladnější, tak jsme byli maličko zmrzlý, ale sluníčko nás hned ohřálo a my si užívali výhled na modrou hladinu. Ten den u jeskyní parkovalo hodně jachet a plachetnic, tak jsme obdivovali i lodky, njn nějací chudáci si udělali vejlet. Vydali jsme se tedy dál, do nejmenšího přístavu Porto Vromi, který se nacházel kousek od Navagia na západní straně ostrova. Šlo o malý přístav s pár lodkama a skálama okolo s maličkou pláží. Moc jsme se nezdrželi, jen jsme okoukli a když jsme se chystali k odjezdu, tak si Leni moc neporozumněla se skůtrem a při otočce na štěrku trošku podklouznul a hodila boček. Naštěstí se nic nestalo, Leni jen trošku odřený kolínko a skůtr byl zvyklej Hned přiběhli řekové a polejvali Leni vodou, no radši jsme se rychle zdejchli a pokračovali dál. Sice se Leni moc nechtělo, ale posadil jsem ji opět na místo řidiče a pokračovali jsme dál k pozůstatkům kláštera Sv. Jiří. Moc jsme ten můj klášter neokoukli, byla to trošku zříceninka, tak nebylo moc k vidění. Pokračovali jsme tedy dál do vesničky Exo Hora která měla být údajně nejstarší zachovalou vesničkou se starými stavbami a s nejstarším olivovníkem. Na Zakynthosu je vcelku časté zemětřesení a tak po nejhorším v 50 letech dvacátého století  se všechny nové domy stavěli odolné vůči otřesům. Jen tato vesnička prý vydržela, ale moc starých domků jsme nenašli, to jich možná bylo víc po ostrově jinde, kde jsme jezdili. Ale tak co, olivovník byl opravdu obrovskej a tak jsme zasedli do místní taverny, kde jsem si dal hamburger a Leni vinné listy a salátek. Mě donesli karbanátky s hranolkama tak jsem docela koukal, ale bylo to dobrý a i Leni měla fajn papání. Chtěli jsme od místní babči koupit ručne lisovaný olivový olej, ale nějak na nás divně koukala a mumlala a nevěděli jsme co jako chce, tak jsme pokračovali dál na vyhlídku Kampi, kde měl být údajně nejlepší západ slunce a 30m kříž na vrcholu hory. Kříž jsme našli, měl asi 10m, takže zas nás delegátka lakovala, ale tak zasedli jsme do restauračky, která byla na okraji skály, takže super výhled a čekali jsme na západ slunce u kafíčka a Mythosu. Západ byl super, ale asi stejnej jako i předchozí, co jsme viděli, tak jsme aspon zakoupili v místním suvenýr krámku domácí olej a med. Sice nás varovala delegátka, že nesmíme vézt v letadle víc, než 1L na osobu, ale vezli jsme toho víc a v pohodě. Taky nás varovala, že nemáme pít místní vodu at se neposerem a my jí pili od začátku normálně a nic. Prostě delegátky neposlouchat. Z Kampi jsme vyrazili opět dom, tentokrát jsme jeli dle navigace a pěkně nás vypekla. Asi chytla něco od tý 100RMový. Normálně našla cestu, tak si řikam fajn, jedem podle ní. Malá zrada nastala hned na začátku, kdy nás chtěla vzít po hlavní cestě přes pole, ale tak radši jsme vyjeli až na hlavní a pak to začlo. Nejdřív nás odbočila někam na vedlejší , kde se silnice zužovala a dorazili jsme do nějaké malé vesničky, kde nás navi vyslala kamenou uličkou, která končila na polní cestě. Začínala být tma a trošku adrenalinu neuškodí, rozhodli jsme se tedy že budem pokračovat. Po několika km pustinou, kdy už jsme pomalu ztráceli naději, že dojedem domu se objevila opět asfaltka, zajásali jsme a pokračovali dál. Zničehonic, ale navigace ztichla a tak jsme mysleli, že máme jet stále po hlavní. Když Leni koukala na navi, tak zjistila, že nejdeme po cestě, ale letíme dle navi v prázdnu, dokonce ani některý vesničky a silnice tam neměla. Hlavně že tam měla jako hlavní silnici polňačku v pustině. Naštěstí máme dobrej orientační smysl, tak jsme jeli dle uvážení a nakonec jsme v pořádku dorazili zpátky domů. Myslím že to bylo bezva dobrodružství a unavení jsme padli do postele. Sobota byl poslední den naší dovči a tak jsme opět vyrazili na západ ostrova a vzali jsme to spodem přes jih. Prohlídli jsme si cestou vedlejší městečko

 Laganas a za přístavem jsme zašli na malý ostrůvek, na který byl vstup 3 eura a drink zdarma. Chteli jsme pláž vidět, tak jsme zaplatili a byl to takový párty ostrov. Dj mixoval na pláži hudbičku, a byla tam pohodka. Mě osobně se tam líbilo moc. Bar hned u pláže, fajn hudba, písčitá pláž s výhledem na želví ostrov. Chvilku jsme pobyli a pokračovali dál na západ. Cesta vedla mezi svahy, které postihl požár, takže to mělo trošku hororovou atmosféru, ale bylo nám vysvětleno že požáry jsou častý jev a kopce kolem tomu nasvědčovali. Mě vcelku dost udivovaly kamenné zídky všude mezi pozemky a zídky byly po celém ostrově úplně všude. Prostě desítky, nebo spíš stovky kilometrů, metr vysokých a půl metru širokých zídek všude. Docela masakr to asi poskládat, mě to hodně fascinovalo a jako jsou to borci, já bych chcípnul to stavět v takových vedrech. No tak vrátíme se k cestě na západ a to na  místečko Limnionas. Byl to taky maličký přístav, spíš teda jen zátoka a parking malých lodiček. Hned jak jsme přijeli koukal jsem, že nějací týpci skáčou z útesu do krásně modrý vody, tak jsem si chtěl skočit hned taky. No skočil jsem hned, ale tak ledovou vodu jsem fakt nečekal. Kolem celýho ostrova byla voda úplně super teplá, ale tady mezi skalami ledovka. Vysvětlil jsem Leni, že bude lepší, když tam taky hned skočí, jinak tam nevleze, tak byla odvážná a po menší rozvaze skočila. Místečko fakt bezva, sice bez pláže, jen skály, ale moc hezký místečko. Zašli jsme ještě nefotit nejaký fotečky na kraj utesu kde byl klídek a žádný lidi a když jsme vylezli zpárky nahoru na parking, zašli jsme ještě do restauračky na jídlo. Měli jsme super výhled na celou zátoku i za ní. Leni si dala opět krevety, pro změnu na grilu a super velikánský, já si dal špízy a fakt nevim jak to dělaj, ale na grilu jim to maso voní a chutná uplně jinak. Prostě to maso je cítit tim specifickym kouřem a dodává mu zajímavou chut. Po jídle jsme se vydali na poslední zastávku našeho cestování a to na skalnatou pláž Roxa. Je zajímavý, jak Zakynthos dokáže nabídnout snad jakoukoliv pláž a každý si přijde na své. Roxa byla jak měsíční krajina. Rozleptané vápence, malá jezírka, některé vysušené se solí na dně. Opravdu zajímavá vyhlídka a i vlny vcelku chodily velký, tak jsme koukli na poslední západ slunce, ne tedy až do konce, protože jsme museli jet domu balit, ale vychutnávali jsme si poslední chvilky. Cestou jsme to vzali přes jih, koukli jsme ještě na noční Keri Beach a pokračovali zpátky do Kalamaki. Začali jsme pomalu balit, ale ještě jsme vyrazili do nočního Laganasu, dokoupit dárečky a zkouknout jak to tam žije. Ulice plná světel a lidí, no takový malý Las Vegas. Prošli jsme se a valili zpátky dom. Vrátili jsme skůtra a šli si dobalit. Vůbec se nám něchtělo.Cestovka nám nabídla ještě  4  dny pobytu zdarma, ale nemohli jsme to využít. Leni musela do práce, já řešit auto, opravdu škoda, moc se nám tam líbilo a určitě i když jsme projeli celý ostrov, tak jsme spoustu neviděli. Za 4 dny jsme najezdili cca 430km za 20eur a to celkem jde na ostrově, který má na délku 40km. Ráno byl budík brzy, takže ještě poslední ohlednutí zda máme vše a valili jsme na letiště. U zavazadel jsme se trošku báli aby nám nezabavili olej a chlast co jsme si vezli, nebo kuchynskej nůž kterej taky bylo zakázaný přepravovat, ale naštěstí vyhmátli někoho jinýho a my prošli v pohodě. Letěli jsme menším letadlem a startovali jsme trošku dřív, ale letěli jsme pomaleji, než cestou tam, takže do Prahy jsme dolítli kolem desáté hodiny, kde nás už čekala Leni mamka a dovezla nás dom. Uff, to je asi tak vše, co si pamatuji z naší krásné dovči, mě osobně se moc líbila, nebojim se říci že to byla jedna z nejlepších dovolených v mém životě, moc jsem si jí užil hlavně díky Leničce, která si to doufám užila také a těšim se na další dovču, protože tahle utekla jako voda. Fotil jsem co se dalo a hodně jsem toho promazal a hlavně cenzuroval, takže pár obrázku zde.

 1. část

Zdroj Zakynthos 2008 - 1/2