Sice to je druhý týden v lednu a všude by měla řádit doba ledová, ale o tento víkend tomu tak nebylo. Zavolal mi Nehpo, že se chystá na Hazmburg a protože na něj koukám každé ráno z okna a nikdy jsem na něm nebyl, rozhodl jsem se, že půjdu. Vyzvedl mě někdy v sobotu po ránu se svou ženou a se svou spolubydlící z Prahy a pár lidma ze Slovače. Cestu tam jsem celkem věděl, takže jsme se ani nějak nemotali a za pár minut už jsme stanuli pod kopcem, na kterém hrad stojí. Zima byla letos hodně blátivá a proto jsme se cestou maličko brodili blátem, ale nebylo až tak hrozné a občas jsme to vzali zkratkou, která ušetřila, jak jsme zjistili cestou zpět docela řádný kus cesty. Po příchodu na hrad jsme zakoupili lupeny a šli se kochat vyhlídkou. Nejdříve jsme to obhlídli dole, Nehpo zkoušel, zda se dá vylézt na menší věž, ale rozmyslel si to a šli jsme k druhé části hradu, kde jsou schody na vyhlídku na druhé větší věži. Výhled byl docela dobrý, místy svítilo sluníčko, místy zamračeno, ale na tuto roční dobu neobvykle zeleno. No čuměli jsme tam pár minut, dali cigárko a pomalu jsme se sunuli dolu, kde jsme si dali v prodejně lupenů u pani kastelánky výbornej Hazmburgske čajíček. nevim už co přesně tam bylo, ale byl moc dobrej a jelikož byla nahoře trošku zima, tak příjemně zahřál, pokecali jsme a pomalu se rozloučili. Cesta dolů už probíhala celkem rychle, místy to klouzalo, ale nic co by jsme nezvládli. Po příchodu k autu jsme se ještě domluvili, že sjedem na oběd do nedalekých Libochovic a myslím že výběr restaurace byl luxusní, protože mě a snad i Nehpovi a Zuzce moc chutnalo. A to je konec hezky strávené lednové soboty.

Hazmburg