…….jak jsem již psal v předchozím přízpěvku, tak ze seskoků naše cesta pokračovala na Slovensko.  Za volant usedla Leni, já se načnul vodkou od Matala, tak jsem si na cestu umíchal drink a sledoval jak kábro polyká kilometry. Navigace nás vedla správným směrem a až u cíle nás protáhla vesničkou za panelákama a kolem garáží, že lidi čuměli co tam děláme. Ocitli jsme se před hotelem, zaparkovali a šli se ubytovat. Na recepci byl trošku zmatek, bo jsme nebyli uplně standartní návštěva, ale nakonec jsme společnými silami vše našli a ubytovali se. Skočili jsme na fajn véču a šli nahlásit relaxační procedury. Leni si objednala dvě masáže a nachystali jsme se do bazénu. Nejdřív jsme vlezli do thermálního, prostě brouzdálko, kde jsme sednuli a relaxovali. Skusili jsme i parní saunu a při odchodu hlavní bazén. Bylo to super, skoro žádný lidi a tak jsme si mohli vychutnávat chvíle klidu v klidu. Večer jsme plni zážitků ulehli a okamžitě zařízli. Ráno nás probudil budík, zašli jsme na snídani a Leni se šla připravit na masáž. Vybrala si čokoládové ošetření a nejdřív jsem měl v plánu jí vyblejsknout, ale bylo to na hodinu, tak jsem vzal foták a vyrazil na obhlídku okolí. Po návratu jsem si lehnul k venkovnímu bazénu a relaxoval. Zanedlouho už byla i Leni namasírovaná a celá voněla čokoládou. Byla sladká, prostě k sežrání. Rozhodli jsme se, že se vypravíme ke kamennému moři, které nám doporučil Nehpo.  Vzali jsme to zkratkou. Vyšli jsme od hotelu na protější kopec, přešli pár pastvin a vylezli na horu, která byla naproti kamennému moři. Pod námi byl místí pivovar a my přemejšleli, jak dolu. Napadlo mě, že budem pokračovat dál a postupně budem sestupovat. Brouzdali jsme se listím, sluníčko svítilo a my se procházeli lesem cestou necestou, s vidinou že dojdeme mezi lidi a nikdo nás v lese nezakope. Nakonec jsme došli až k ohradě s dobytkem a šli jsme podél plotu až k dalšímu plotu, kde cesta končila. Co  se dalo dělat, vrátili jsme se a střihli jsme to přes výběh koní. Naštěstí si nás moc nevšímali a neudupali nás. Konečně jsme se dostali na silnici a pokračovali do centra Vyhní. Koupil jsem si zmrzku a hledali nějaký podnik, kde něco sníst. Po cestě jsme narazili konečně na odbočku na kamenné moře, takže jsme samozřejmě  šli, našli, nafotili jsme pár foteček a vydali se na cestu zpátky. Nakonec jsme zasedli v putice, dali místní pivko, korbáčiky a byli jsme mile překvapeni cenama. Vezli jsme si sebou na slovensko něco přes 7 euro a ještě jsme se vrátili s drobnejma, mazec.  Od putiky jsme to vzali kolem kostela zpátky na hotel. Zalehli jsme venku na lehátka a nasávali svěží jarní vzduch. Z polospánku nás vzbudil prázdný žaludek. Zašli jsme tedy na  véču a poté opět bazén. Leni měla navečer ještě masáž, tak jsme dali opět thermální bazének a poté šla Leni na masíž a já do finský sauny. Vydržel jsem 2x 10minut a jako 93 stupnů mě slušně opražilo. Na třetí desetiminutovku už jsem neměl sílu, tak jsem vlítnul do velkýho bazénu a užíval jsem si, že tam vůbec nikdo nebyl. Plaval jsem asi hodinu a půl, cca jsem to spočítal  na skoro 70 bazénů. Vylejzal jsem, až když mě začli brát křeče do lopatek. Nevim co mě to popadlo, ale dobrej zásek na plavání. Není nad té být ve velikánskym bázénu uplně sám a vklídku si dávat svoje tempo. Když jsem se vrátil na pokoj, Leni už byla vyrelaxovaná a uvolněná a válela se v pelechu. Mě se ještě uplně nechtělo, ale nakonec jsem taky ulehnul a usnul. Ráno jsme posnídali, zbalili se a chystali se pomalu do Bansky Štiavnice, opět na doporučení města. Cesta tam vedla přes les a kousek před Štiavnicí jsme narazili na 2 domy, které vypadali jak u nás v Chánově. Vybydlený kusy panelů a kolem pobíhali domorodci. Nestihl jsem to odfotit a ani bych to v mém užasu nestihl. Objeli jsme po obchvatu celou Banskou Štiavnici a zaparkovali trochu se strachem na veřejném parkingu. Vyšli jsme do centra ke starobilému hradu, ale zjistili jsme, že v pondělí je zavírací den a tak jsme měli smůlu. Já osobně jsem se podivoval nad množstvím starých zachovalých škodovek 120. Bylo to jak návrat do minulosti, nebýt novějších aut kolem. Hasiči ve dvanáctsettrojce a v Avii, technicky služby to samí a všude kolem škodárny. Ve městě jsme našli pár zajímavých míst k focení, zastavili jsme se na terásce na pivánka a poté jsme se vydali opět ke kábru, které jsme našli na svém místě a vyrazili jsme dom. Cesta už utíkala vcelku svižně a z hranic jsem to vzal do rukou opět já. Byl to super pobyt a super víkend, dorazili jsme příjemně zrelaxovaní. Moc děkuji kamarádovi Nehpovi, že mi pomohl s vyřízením pobytu a se vším kolem a také moc děkuji řediteli hotelu Sitno, který nám návštěvu umožníl za skvělých podmínek. Vše bylo super a na nic jsem já osobně nenašel jedinou výtku. Služby, jídlo, ubytko, prostě paráda. Moc díky a někdy se třebas opět zastavíme.

Fotečky zde v galerce:

Zdroj Vyhně - Slovensko 2010