Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tatra 613 na Vítkově

27. 5. 2012

 V únoru, v období mrazu mi napsal člověk, který vlastní Tatrovku 613, zda bych mu neudělal pár fotek. Hodně mě to potěšilo už z důvodu, že tyhle auta znám z mládí, kdy se pohybovaly vcelku běžně po silnicích a jelikož už nejsou k vidění a tenhle kousek stál za to, samozřejmě jsem souhlasil. Domluvili jsme se tedy na jaro, až bude trošku víc barevno. Ke konci května se focení začalo blížit a od majitele přišel nápad, fotit na památníku Vítkov v Praze. Nejdřív jsem si myslel, že to není možný, ale po vyjednání povolení jsme se na Vítkov opravdu vydali. Nejdříve jsme se ale zastavili u Břevnovského kláštera, kde jsme udělali pár fotek se zelení kolem. Poté jsme vyzvedli slečnu, která měla autu dodat trošku oživení. Káťa byla oblečená jako červená karkulka a myslím, že k té černé ladila. Majitel Michal dojel také stylově oblečen a přivezl  spousty dobových rekvizit, které jsme také v průběhu focení použili. Takže po nabrání kompletní posádky jsme se vydali na Vítkov. Michal o tom místě věděl hrozně moc a tak nás bavil vyprávěním historie Vítkova, ale i Tatry. Jelikož jsme měli povolení, nebáli jsme se ničeho a první cesta vedla přímo pod koně na památník. Z obou stran byly sice betonové kvádry a vjezd asi nebyl povolen, ale Tatra se vešla, povolení za oknem tak jsme fotili. Zanedlouho se vynořila ostraha památníku a snažili se nás vyhodit. Argumentovali jsme sice povolením, ale to nestačilo. Když pán z ostrahy přišel asi potřetí, abychom odjeli, tak jsme odjeli, fotek se už pár povedlo a tak jsme se začali přesouvat na další místa. Vynořila se také městská policie a začalo vše znovu, ofocení povolení, telefonování všude možně, nikdo nic nevěděl, ale řešilo se v klidu, než došel strážník pochůzkář, kterému očividně Vítkov patřil a začal být nervní, že tam nemáme co dělat. To už jsem se zapojil i já, bo švestka si ani nepřečetla povolení a už řvala. No naštěstí si ho zbytek orgánů v autě naložil a odvezl s tím, že na plochu památníku nemůže ani prezident  a my si tam jezdíme. No omluvili jsme se, že to bylo nedorozumění a fotky už byly tak co. Tohle se opakovalo ještě jednou, když si na kobereček pozval Michala přímo šéf památníku, ale to bylo také okecáno a se smíchem se Michal vrátil. Zbytek fotek jsme pořídili v okolí v parku a na příjezdu k památníku. Využili jsme dobové noviny Rudé právo, komunistickou legitku, dobové peníze a různé věci, co Michal dovezl a myslím, že focení se vydařilo. Bylo sice celý den pod mrakem a lehce i sprchlo, ale pro mě to bylo lepší, než za přímého slunka, takže si myslím, že pár fotek se opravdu povedlo a jsem s prací spokojen, takže doufám, že i majitel má stejné pocity. Takže díkes Michale a Káťo za fajn den se super károu, rád jsem jí fotil i jsem se rád svezl v ikoně českého automobilismu.

 

Foto Tatra 613: