V pátek mi volal Pacoš, zda nezajedem na akci, která nese podivný název Babion. Nikdy jsem o tom neslyšel a jen mi řekl, posílam ti webovky, koukni na ně a uvidíš. A opravdu tomu tak bylo, stránky mě nabudili, protože mi bylo slíbeno, že uvidim to, co jsem ještě nikdy neviděl. Z Prahy jsme vyrazili krátce po šesté a po menší zajíždce jsme kolem osmé parkovali na vrchním parkovišti nad akcí. Cestou jsme projížděli průtrží mračen a bouřkou, takže jsme ještě trošku přemýšleli, zda to neotočíme, ale já se těšil a chtěl jsem akci vidět, takže jsme chvíli počkali a když déšt ustal, padlo rozhodnutí, že otvíráme rum a na akci se jde. Na místo konání to bylo 3,5km, což se nám nelíbilo, ale jezdil tranzit, který nás mohl teleportovat. Smůla ale byla, že právě odjel a rozbitou lesní cestou mu trvala otočka zhruba hodinu a to se nám čekat nechtělo. Vyrazili jsme tedy po rozblácené cestě jen s pitim a fotákem. Po zhruba ¾ hodině jsme konečně dorazili na jinou planetu. Začlo se šeřit a v malé kempové vesničce to začalo hrát barvami. Uprostřed dění se tyčila psycho babionská věž, na kterou směřovaly lasery a byla osvícena světly. Spoustu chatek mělo svou originální výzdobu a tak jsem často nevěřil svým očím, zda to je realita, nebo sen. Později se celý kemp ponořil do úplné tmy, byla to zajímavá procházka. Když jsme místo obešli, přišli jsme k hlavní stage, která finishovala v přípravách a najednou koukám, koukám a potkám meme, kamarádku z bmwklubu, kterou jsem rok neviděl, hned jsme domluvili, že si dáme k ní do auta věci, bo parkovala v areálu a když přijdem k autu, další náhodička, hned před ní parkoval kamarád Faba, kterýmu jsem hned psal a zanedlouho se objevil neonový mužíček, co si to šněroval, že mu nestačila cesta. Večer se začal zajímavě rozjíždět a stejně tak i my. Kolem půlnoci se rozjela naprosto dokonalá fireshow a když jsem si v thajsku řikal, že tam to fakt borci uměj, tak tohle bylo opět o kus dál. Nejvíc mě dostal týpek, co přišel na chůdách a roztáčel svoje biče, nebo co to měl, ale show byla neskutečně efektní a některé prvky jsem viděl poprvé v životě. Byl jsem nadšen, překvapen a za ten večer jsem si mnohokrát v hlavě opakoval, že některý věci nejsou prostě možný. Po show jsme si vzpomněli, že u sebe nemáme stan a spacáky, takže by jsme měli sednout na taxi a věci si dovézt. Opět jsme měli smůlu, že zrovna odjel, tak jsme se zasekli u vstupu a pokecali s pořadatelkama, než se auto objevilo. Domluvili jsme se, že pomůžem nahoře zbalit stan a řidič nás hodí zpátky. Souhlasili jsme a posádka já, Pacoš, Faba, řidič a veselý spolujezdec jsme vyrazili blátivým lesem. Nevěřili jsme, že jsme to ušli pěšky a po přeházení našich věcí jsme se pustili do balení velkýho stanu. Ještě že jsme sebou měli siláka Pacoše, který pomohl s kolíkama, bo Faba se rozmáznul a nebyl schopen kolíky vytahnout. Hlavně je neztratit, protože kolíky jsou nejdůležitější a dycky se ztrácej. Pobalili jsme a vydali se zpátky do areálu. Po příjezdu jsme zjistili, že nahoře v autě zůstal náš stan,  věc, pro kterou jsme původně jeli, takže jsme se zasmáli, jaký jsme tragédi a vydali se zpátky ke stage. Byla to opravdu hodně zábavná cesta, kdy řidič musel několikrát zastavit, bo přes slzy smíchu neviděl na cestu. Noc utíkala, my se bavili a pomalu začalo svítat. V 5h ráno nastoupil na scenu hlavní tahoun festivalu a to australan  Mr. Peculiar a začal dostávat lidi do varu. Byl jsem překvapen, že jsem se za svůj život na podobnou akci ještě nedostal, protože tam byli super lidi, super muzika, super prostředí a celý večer bylo na co koukat. Pomalu začlo vylejzat slunko, ohně dohořívali a lidi stále tančili. Pro někoho je to styl života a tak se v areálu objevovali i lidé, kteří se tomuto stylu dost oddávali a bylo to vidět jak na oblečkách, tak na stylu jogatance. Já se po celé noci natáhnul na trávník a hřál se na sluníčku, ale začal se přibližovat čas, v který jsem měl na vzdálenym parkovišti čekat na Leničku, která mě přijede vyzvednout. Začal jsem hledat Pacoše, zda půjde se mnou, ale toho jsme nalezli v čajovně, jak si spinká na postýlce za záclonkou, na růžové dece a dva bulánky pod hlavičkou, byl sladkej a nebyl moc schopen absolvovat pěšky cestu, tak jsem se rozloučil a vyrazil.  Taxi nejezdil a nezbývalo mi nic jiného, než opět pěšky absolvovat blátivou šteku do kopce. Vydal jsem se tedy sám na cestu, která mě málem zabila. Nějak jsem zapomněl, že pere slunko a já si nevzal vodu, která mi začla v půlce cesty scházet. Vydrápal jsem se asi po hodině na vrchní parking, plácnul sebou do trávy a čekal na Leničku,  která se za další hodinu objevila, bo mě nemohla najít, ale nakonec mě šikulka našla a bez telefonu, bo ty jsme měli všichni vybitý a tak byla odkázaná jen na mapu a pár SMS, které dostala jako indicie předem. Já, vysušený, jsem byl fakt rád, že už jí vidim a padlo rohodnutí, že plánované přípravy na BMW sraz, který se bude zanedlouho konat opodál necháme na jindy, bo já jsem nebyl moc ničeho schopen. Sednul jsem tedy do kábra a vyrazili jsme zpátky na akci. Kábro to dalo a bylo snad nejšpinavější za dobu, co ho Leni má. Prošli jsme si opět areál, ale za světla to nebylo ono, tak jsme zašli k nedaleké nádrži, kde se dalo vykoupat, ale nechtělo se nám, dokonce ani Dixi, kterou vzala Leni na projíždku. Cestou zpátky jsme se rozloučili se všemi a vyrazili pomalu domů. Byl to pro mě super zážitek a musim uznat, že akce se mi hrozně líbila a překvapila mě. Určitě zas na něco podobného zavítám, protože toto se opravdu nevidí na běžných festivalech. 

Oficialní web akce ZDE

Snažil jsem se něco vyfotit, ale bylo to dost náročný:

Zdroj Babion - Psychedelic Goa festival