Šlehačková bitva byla hlášená dlouho dopředu a těšil jsem se, jak malý děcko. Leni teda moc ne, ale musela se účastnit a nemohla nic dělat. Já měl domluvené, že tam budu pobíhat s fotákem a vychytal jsem si to tak, že jsem do vodního pouzdra zavřel malýho canona a nemusel jsem se bát, že umře technika. V pátek po práci jsem zmizel po poledni domu, vyčkal na Leni, sedli jsme do kábra a pral jsem ho po dálnici na Liberec. Byla to fajn vyjíždka, sluníčko hřálo, zatáčky se řezaly, všechno šlo jak po másle. Dojeli jsme k Tipsport aréně, naházely batohy na pokoj, rychlej převlek a šlo se na bitevní pole. Na podiu to rozjížděli Edáči a lidi čekali, až neběhne partička šílenců, co se pořádně zmatlaj. Před bitvou vládla poklidná atmosféra, týmy si domlouvali strategie, hecovali se, balili do triček a igelitů………vše nasvědčovalo tomu, že za chvíli to začne. 4 teamy v ruzných barvách odlišovali team Evropy, team posluchačů, posluchaček a nechyběla ani skupinka missek. Pája Cejnar začal svolávat bijce a na ploše se objevilo 100 bojovníků a 100 kýblů, naplněných bobikem. Byla to dohromady tuna a již před startem se Leoš podepsal na řediteli E2 a jeden kýbl mu přistál na hlavě. Zanedlouho bylo odstartováno a bylo to opravdu rychlý. Bobík začal lítat vzduchem všude kolem mě a já jen uhýbal a proplejtal se mezi bojovníky, kteří se postupně balili do bílé hmoty. Bobík měl dobrou konzistenci, takže šel házet fakt dobře. Vše trvalo necelých 5 minut. Po ukončení se ještě jedna partička vrhla na Páju, který sladké pochoutce neunikl. Na řadu přišli i diváci, kteří po vyhlášení útoku na ně, začli zběsile prchat. Nakonec se rozdali ručníky a šlo se do sprch. Na bitevní plácek se seběhla banda děcek a pokračovali v koulovačce dál. Byl to zajímavý pohled. Po dlouhé koupeli jsme se vydali do Ambi, kde jsme povečeřeli a poté jsme se přesunuli ke kulturáku, kde už stálo nablejskaný ferko. Vlezli jsme dovnitř a začli popíjet. Večer se vyvíjel slibně, Nightwork nabudili diváky, ale stejně tak i Pája Cejnar a Ondra Vodný. O půlnoci na scénu naběhlo hlavní trio Leoš, Patrik a Lucie a pokračovali v jízdě. Byla sranda, na podiu se postupně proběhla celá parta Evropy 2 a večer jel. Někdy k ránu přišel ještě jeden nápad, na pokračování šlehačkový bitvy a myslím, že jsme se sešli v dobrém složení, protože jsme se snažili přiblížit VIP sekci i normálním lidem, kteří takové štěstí neměli. Takže jsme rozdali pár chlebíčků, dortů a naposled i trošku zeleniny. No smál jsem se tak, že jsem se skoro svíjel na zemi a byla to velká paráda.  Večer, nebo spíš ráno postupně končilo a my začli lehce tuhnout, tak jsme sedli do prvního taxíku a jeli na hotel. Spal jsem jak mimino a po probuzení už na hotelu skoro nikdo nebyl. Dostal jsem nápad, že si dáme snídani na Ještědu, zabalili jsme se a vyrazili se staženou střechou vzhůru na kopec. Měli jsme štěstí, dostali jsme se až na vrchol.  Po lehké snídani, bo jsem nechtěl moc dráždit žaludek jsme pokračovali směrem na Prahu. Nakoupili jsme ještě nějaký hračky a hadříky, vyzvednul jsem si v Ambi zapomenutou čepici a zastavili jsme se ještě u sestry, bo se jí narodil Lukášek a Leni ho strašně chtěla vidět, pochovat, pomazlit, no už na ní taky určitě dolejhaj ty mateřský pudy,ale tak si to vošahala a snad bude chvíli klid. Chtěl bych poděkovat všem, co se učastnili této akce, bo celý den i noc byl super, já se bavil opravdu dobře a za 14 dní se těšim do Plzně. 

Fotky ode mě zde, kliknutím na obrázek:

Zdroj Šlehačková bitva na Ranní Show Liberec