Tato akce byla plánovaná už dlouhou dobu. Pavouk mi nabídl učast v historické bitvě snad už někdy na podzim, a taková nabídka se nedala opravdu odmítnout, protože tam se jen tak někdo nedostane. Zmizel jsem o chvilku dřív z práce a mazal balit. Neměl jsem vůbec čas, sraz byl v 17:00 u Pavouka a já musel ještě na skok do Prahy. Takže dálnice 200km/h+ a jelo se. Stihnul jsem to tak tak, zaparkoval jsem u Pavouka na dvoře, kde už byl připraven Míra s Marketkou a Pavoukem, přeházel jsem cajky a vyjelo se. Musím uznat že Bleklajn je neuvěřitelný auto a když jsme jeli dokonce dvouma identickýma, byl to mazec. Toto auto nás dokázalo přenést v čase. Kam se na to hrabu s BMW, prostě Bleklajn rulez. Cesta ubíhala rychle, ale ne že by jsme rychle jeli, ale bylo to kousek. Libušín se nachází kousek za Slanym u Kladna. Když jsme dorazili, začlo se stavět. Bydleli jsme v luxusním šapito. Nejdřív přišel na řadu větší stan, který jsme stavěli asi v osmi lidech a byl to celkem záhul. Náš menší už byl otázkou pár minut. Místo jsme měli připravený od Pavla, kterej nám  vykolíkoval VIP flek a tak jsme jen koukli kde kdo bude, at jsme hezky s celou skupinou u sebe. Hned po stavbě  jsme se vydali do hospudky, která byla kousíček od nás. Tam už to žilo, tak jsme začali popíjet pivko. Sice nebylo nic moc, ale zakecali jsme se se sousedama a z postaršího pána v jarmulce a velbloudim plášti se vyklubal prodejce medoviny a zvláště medového nápoje žihadla. Proběhla ochutnávka a jak se dobrá nálada rozvíjela, tak obchodník navrhl, že otevře stánek. Zašli jsme tedy na skok do našeho tábora a vyčkali na smluvený signál. Když se ozvalo troubení z rohu, už jsme s Mírou startovali. Začali jsme postupně ochutnávat několik medovin a jelikož jich měl 19 druhů, dalo se vybrat z široké nabídky a chuti. U mě osobně vyhrál jejich osobní produkt Naturel, který chutná uplně výborně, něco jako slámové víno. Dali jsme pár kalíšků, objevili se i nějací zákazníci a po chvíli i Pavouk s Marketkou. Ti mě potěšili strašně moc, protože mi věnovali přáníčko k svátku s vlastnoručním podpisem a sadu hracích kostek. No ochutnávalo se dál, Pavouk vedl debatu o velbloudech, bo měl velbloudí čepici a rozumněl si tak s Rákosníkem ve velbloudim plášti. Nakonec jsme usoudili, že medovinky bylo dost a šlo se do tábora, kde se ještě pokračovalo a pak se šlo spát. Noc byla trošku studená, ale horší bylo, že nás probudil déšt. Předchozí den bylo krásně a v pátek celý den prostě lilo. Z cest které vedli kolem se rázem stala blátivá břečka a začala legrace. Plno závodníků, kteří měli i nahon 4x4 se snažilo v blátě jezdit, ale bylo to horší než led. Bavili jsme se přihlížením, jak se snaží a lidé tlačí a bylo i par menších tukanců, auta zasraný od blata, no měli jsme štestí, že jsme dorazili hezky za sucha. Pavouk dovezl hromadu uzených žeber, tak jsme se vydali do lesa na nějaký to dříví, vydlabalo se ohniště, zatloukli jsme vidle na grilování a už se to vařilo. Jedna sličná děvečka vařila  čočkovo-hrachovou kaši a byl toho kotel, takže jsme se cpali a jako dezertík Pavouk nosil uzená žebírka, no parádička, hodovali jsme, jak se dalo. Ještě jsme trošku potunili přístřešky, abychom se vešli a nic nám nechybělo. Bláta bylo fakt hodně, tak Siky ještě posekal nějakou travku a házelo se pod nohy. Zašli jsme pro nějaký pivka a prostě relax. Ten den jsme již byli všichni samozřejmě oblečeni do dobových kostýmů, takže jsem se trošku ztrácel v oblíkání a šněrovací kozačky  jsem měl na sobě fakt poprvé. Docela mě rozsekal čepec, kterej byl jak na mimčo, ale Pavouk tvrdil že se to musí nosit, tak jsem šel s dobou. Když jsme seděli v hospodě, nějakej borec s Eskortem chtěl ukázat jak mu to na blátě jede a hned vedle nás nacpal sloupek, to nás vcelku pobavilo, ale rozsekl to tim, když se vracel a najel do jediný díry, která v okolí byla a musel si přizvat nějakou holotu na vyproštění. No moc nás to v mistni hospudce nebavilo, tak navečer když přestalo pršet jsme se vypravili do vesnický putiky. Márketka se před cestou posilnila Tatranskym čajem a byla hrozně roztomilá, furt se smála a dokonce hodila i po cestě trošku tlamu, ale v pohodě. V hospůdce jsme nacpali Jukebox, zahráli fotbálek(Marketa podlejzala), dali pár pivek a bavili se. Když jsme šli nazpět, byla už tma a tábor se rozrostl o stovky aut i lidí.  Bylo to až neuvěřitelné. Večer jsme se trošku krotili, at jsme připraveni na druhý den na bitvu. Pavouk teda moc ne, protože se nalil medovinou a hodil držku do bláta a trošku ho to nasralo, bo měl na sobě ruční práci a tunika byla trošku zablácená.  Spát jsme šli tedy brzy, lehce nalámaní, at je hezky teploučko, protože noci jsou opravdu ještě dost studený. Ráno bylo vstávání o dost lepší, sluníčko svítilo, všude se hemžili lidé v oblecích, prostě probuzení do staré doby. Akorát ty auta to trošku kazili.  Hned po ránu byl naplánován nácvik, takže jsme do sebe hodili nějaký jídlo a šlo se. My jako lučišníci jsme to měli vcelku jednoduchý, na place byl postaven malý kostelík, nebo co to bylo a velikej vůz. Dostali jsme instrukce, a šli jsme hodit oko na trh. Měli tam spoustu zajímavých věcí, Pavouk zakoupil motyku bouchanou vodnim hamrem  a šlo se makat. Museli jsme připravit šípy, a nacvičit střelbu, protože jsem ještě nikdy v ruce nedržel anglickej luk. Příprava šípů nám zabrala asi hodku, lepili se na konec bambule, aby nikdo nepřišel k urazu a šli jsme střílet. Mezitím se kopec nad bitvou plnil lidma a když mi Pavouk ukázal co a jak, tak jsem si vyzkoušel jestli mi to půjde. Pár výstřelů se zadařilo, tak Pavouk konstatoval, že to je dobrý a šli jsme zpátky. V našem táboře jsme se pustili do přípravy jehnátka na gril a jelikož mi volala sestřenice, vydal jsem se také za nimi. Dorazila i sestra s prckama tak jsem ještě předal foták švárovi, rozdal instrukce co a jak a šlo se na finální přípravy. Doladili jsme poslední kousky výbavy a šlo se na kolbiště. Start byl v 15:00 a lučišníci měli svou ulohu až později, tak jsme zewlovali ve vedlejším lese. Bitva byla pojata jako pohadka s fantasy postavičkama, takže bylo možné zahlédnout čarodějnice, vikingy, rytíře ve zbrojích a my jsme šli tušim za nějaký anglány nebo iry, nevim přesně, ale podle reakcí nám to slušelo. Čekali jsme na signál k utoku, který se objevil zhruba po 20ti minutách pohádky. Ani jsem nepocitoval nějakou trému, nechtěl jsem hlavně nic zkazit, tak jsem se soustředil na svou úlohu. Naběhli jsme ve dvou řadách a začli jsme pálit. Protivníci byli vcelku daleko, tak 40-50m, takže jsem měl docela co dělat, abych 50ti librovej luk, který byl větší než já natáhnul naplno a ještě k tomu zaměřoval cíl. Měl jsem hroznou radost, že jako jeden z mála co nás tam bylo jsem dokázal dostřelit až do nepřátelských řad. Pavouk vyslal par šípů směrem k věži, kde byl kaskadér, který měl spadnout a hořet. Já pálil směrem na krále a dvořana Míru. Ale vše se seběhlo hrozně rychle a najednou na nás začli pálit z kanonů. Začli jsme ustupovat, ale pálili jsme dál. Za námi už se valil ohromný vůz s našim králem. Všude kolem nás bouchala pyrotechnika, tak jsme se museli ještě hlídat, abychom nestoupli na minu.  Bylo to super a moc mě to nadchlo, trošku adrenalinu, fakt zážitek. Naše uloha tím skončila, tak jsme pomalu sbírali šípy a sledovali hlavní bitvu, kterou jsme započali. Musim říct, že jsem žil v domnění, že to učinkující berou jako divadýlko a dělají to pro lidi, ale není tomu tak. Když jsem viděl jak do sebě řežou, tak jsem byl rád, že tam mezi nima neběham. Divil jsem se maníkům, co tam běhaj bez helem a jeden dokonce do půl těla. Věřím že o zranění nebyla nouze. V jednu chvíli to vypadalo, že my, jako poražení máme navrch, ale nakonec protivníci zabrali a pokosili nás. Tim to pro nás skončilo a fakt moc chválim organizaci a celkové nasazení, bylo to brutal. Já se vydal směrem k rodince převzít foták a to už tam na mě čekala Lenička, kterou jsem po rozloučení s rodinou vzal do tábora a hned tlačil, aby se taky převlíkla  do kostýmku, jinak by k nám neladila. Markéta ji samozřejmě taky jeden připravila. To už se na rožni točilo jehnátko a žebírka, na druhém grilu kuřátko, kýta, hodování začlo v plném proudu. Dost jsme si to užívali, popíjeli, pekly se i placky s cibulkou. U jehnátka jsme se střídali v točení a postupně chytalo krásnou barvičku, tak jsme odřezávali a ochutnávali. Cítíte, jak se vám sbíhají sliny??? Mě při psaní také, ale měl jsem aspon štestí, že jsem ochutnal. Leni se taky okamžitě začlenila. Jakmile zasedla ke stolu, byla obskakovaná obsluhou. Z jedné strany anýzový chléb od Markétky, a to už se neslo z druhé strany masíčko z kýty a okurčičky. Jídla bylo opravdu dost. Zašli jsme ještě přeparkovat kábro blíž k nám, protože by Leni asi v noci umrzla, tak jela v noci dom. Večer už byli všici dost znavení po náročném víkendu, tak jsme vklidu popíjeli a kecali u ohýnku a byla super náladička. Ráno po probuzení už bylo balení v plném  proudu, takže jsme se přidali a začali bourat stany a balit. Stihli jsme to vcelku rychle, ale při odjezdu nastal problem. Marketa se rozhodla, že nazpátek bude kočírovat Míry stroj času, ale nešlo nastartovat, tak hned nadávala, že Mira nechal puštěný světla, tak jsme somrovali kabely na start, ale nakonec bylo vše jinak. Bystrý Pavouk nasedl do Blaklajna a kouka na kontrolku imobilizeru a bylo jasno. Takže kabely které dovalil soused byli k ničemu a ani se moc nedivm že byl nasranej, když kvůli tomu vyházel půl kufru. Domu jsme jeli v klidu, ani jsme moc nemluvili, byli jsme unaveni. Tuto akci hodnotím velice kladně a budu na ni dlouze vzpomínat, děkuji celé skupině Fortuna za přátelské přijetí a hlavně Pavoukovi s Markétou za vše co pro nas udělali a připravili, moc si toho cením a třeba zas někdy na bitvě.

Par foteček zachycené atmosféry:

Na skok do historie - Libušín