Jako posledních pár let, tak i letos jsme se dohodli s kamarády z kabriolet klubu, že na podzim uděláme opět nějaké ty prasečinky. Letos byl zásadní rozdíl v tom, že se od nás trhly ženský a tak prasečí mord nabyl nových rozměrů a pro nás výhod. V pátek se to začlo slejzat kde jinde, než u Veverků v Nižboru a já byl až do večera v práci. Dorazil jsem nakonec až kolem deváté večer a to už byla rozjetá zábava. Sešlo se nás vcelku dost, prakticky ve standartní zabijácké sestavě a jelikož už nebylo co připravovat, rozlejvala se zelená a pívo teklo proudem. Byla cítit uvolněná atmosféra a tak se všichni snažili si to řádně užít. Chaser odhodil hole, Jéňa nahodil svůj kulišácký výraz, Veverka tradičně našrot a zbytek vcelku standart. Končilo to tak, že když jsme se šli uložit ke spaní, Jéňa s Chaserem měli v plánu sjet schody ve vaničce, ale bylo jim to zatrhnuto. Pak ještě chvíli srandy s chlapama, co dělali že chtějí spát a nakonec postupný utichání a spánek. Já měl matrac na zemi, nad sebou hrazdičku s cinkrlátkama a vedle mě mi připravili klucí kytičku. Usnul jsem okamžitě s tím, že mě ráno vzbudí.

Byl jsem naivní a když jsem se lehce po osmé ranní probudil, prase už to mělo za sebou a probíhalo drbání. Jak jsem se vypotácel z baráku, sviňa už se tahala na trojnožce. Pak už to odsejpalo, Oslík topil pod kotlema, Hanzi s Danem připravovali střívka na jitrničky a zbytek pobíhal řezníkovi při ruce. Já jsem si hned od rána držel hladinku pivek a dařilo se mi to až do večera. Maso se postupně přesouvalo z trojnožky na štoček, kde už vznikaly jitrničky, jelítka, tlačenky a gulášek. Když došlo na jitrnice, vzali jsme si na starost špejlování já s Chaserem a myslím, že se nám to vedlo, protože po převaření ani jedna nevytekla. Pak přišli na řadu jelítka a tlačenky. Kolem třetí odpoledne už jsme finišovali a pomalu se chystali na škvaření sádla. U něj si vzal hlavně službu Jéňa a celý odpoledne až do večera smažil a smažil. Když se začlo stmívat, vše bylo hotovo, maso viselo na hákách, vše ostatní bylo hezky vyskládané a polévka se míchala. Začli jsme tedy opět oslavovat a popíjet. Večer končil obdobně, jako den předtím, ale tentokrát se vše dotáhlo do konce, ještě s bonusem. Když jsem šel do pokoje, vidim Veverku, jak sedí připravenej v krabici, že pojede po schodech. Jakmile to viděl Jeňa s Chaserem, chtěli jet taky, ale nakonec se do speciálu posadil jen Jéňa a když sjel dolu, potkal starýho Veverku, kterému popřál dobrou noc. Veverka starší, měl sám o sobě zajímavý den. Po předchozím dni, se mu nechtělo moc vstávat druhej den na hon bo je myslivec a navečer přišel telefon, že spadnul do rybníka, jestli ho nezajede někdo vytáhnout. Hanzi s Biggrem pro něj nakonec sjeli a pokračovali pak všici v kalbičce s náma. Takže když Jéňa dojezdil, našli s Chaserem kouzelnej hrnec, který zpíval písničky o cukroví. Po opětovném dráždění spících a házení hrnce do pokojů se u nás na pokoji rozpoutala debata, jestli hrnec zpívá jak si myslí Jena, nebo tak jak si myslí Chaser. Ještě že šel kolem Hanzi a rozhodl se hrnec z vedlejšího pokoje přinést. Nesl ho stylově na koštěti, ale Jéňa ho chytil dravě do zubů a byl konec zábavy. Kousek zubu v hrnci a Jéňa byl jak bitkař dne. Nezapomenu na jeho slova „proč zrovna já, já se ani neperu, celej život krásný zuby a ted mě sejme mluvící hrnec“. Jako ten večer byl vydatný a dost jsem se nasmál, protože kdo může říct, že viděl někoho, kdo sjíždí v krabici (bobu) schody a poté mu vyrazil zub mluvící hrnec.

Pár foteček: 

Zdroj Mordovačka 2010