Konečně začal trošku padat sníh a zima se na chvíli zastavila i u nás v ČR. Už od prosince jsme měli v plánu, že zajedem pojezdit do Špindlu, kam nás pozvala Leni spolužačka Jana. V pátek večer jsme jako obvykle vyjížděli poslední a tak jsme naložili do kábra prkna, boty, tašky, foto výbavu a kupodivu se všechno krom prken vešlo do kufru, takže to není až tak nepraktický auto.

Do Harrachova jsme byli pozváni Kájou, která slavila jubileum a i když je v srdci stále dítě, čas člověk nezastaví. Né že by to teda na ní bylo nějak znát, svým humorem a nadšením nevypadá ani na půlku toho, co jsme museli zapít, ale pojďme dál. Jako vždy jsme vyrazili z Prahy jako poslední.

Tyhle hory byly plánovaný dost dlouho dopředu na to, aby se mohlo cokoliv změnit a jelikož to organizoval  Pacoš, ani jsem nevěřil, že vše proběhne jak bylo oznámeno. Týden před odjezdem jsme svolali poradu, abychom věděli, co koupit a jak se vybavit.